Blýská se moravským atletům na lepší časy ???

 

Na víkendové valné hromadě zazněl z úst staronového předsedy Libora Varhaníka při jeho volebním projevu jeden velmi důležitý příslib. Šéf ČAS řekl toto. „Přeji si, aby v příštích letech, nemuseli Moravané a Slezané své halové přebory pořádat na Slovensku !!“. Pokud jsem správně pochopil jeho projev, tak stavba atletické haly na Moravě je pro nadcházející volební období jedna z jeho nejvyšších priorit .
Ještě konkrétnější a optimističtější byl pak projev místopředsedy svazu Oldy Zvolánka, který ve svém projevu taktéž přislíbil maximální angažovanost při prosazení stavby haly a dokonce vyslovil i datum, kdy pokud vše dobře dopadne, by se i hala mohla začít stavět. Tím termínem by měl být listopad letošního roku!!


Věřte mi, že takováto slova, zvlášť po letošní dlouhé zimě, vlila nám trenérům, ale především aktivním atletkám a atletům doslova novou krev do žil a naplňují nás velkým optimismem. Výstavba nové atletické haly na Moravě, má totiž mnohem větší význam, než by se na první pohled mohlo zdát.


Přítomnost atletické haly na Moravě by totiž znamenala pravděpodobně poslední odstraněnou překážku k tomu, aby talentovaní mladí atleti a atletky, již nemuseli z regionu odcházet, za lepšími podmínkami do hlavního města, ale aby ve své atletické kariéře pokračovali na rodné Moravě.
Upřímně řečeno, praxe, která nadále přetrvává, je dle mého pevného přesvědčení opravdovou anomálií a troufám si říci, že i přežitkem dob dávno minulých. Jako, by se v české atletice doslova zastavil čas. Jen považte, že by například fotbalovou ligu mohli na nejvyšší úrovní provozovat jen týmy Sparty a Dukly Praha, že by o finále hokejové extraligy de facto nemohli nikdy hrát hokejisti Zlína či Třince a navíc by se jen těžko prosazovali do reprezentačních celků, protože by mohli trénovat a hrát svá ligová utkání jen na zamrzlém rybníku a v případě, že led roztaje, tak by hráli hokej na in linech, či v lepším případě, jezdili trénovat do 150 km vzdálené Bratislavy, kde za vysokou úplatu by jim slovenští přátelé dovolili na jednu hodinu vstoupit na led.

Zdá se vám to úsměvné ?

No nemusí, neboť právě v takových podmínkách většina moravských atletů po dobu 6 měsíců v roce trénuje a je téměř zázrak, jakých výsledků moravští atleti na atletických oválech dosahují a to nevyjímaje sezonu halovou !!! V paralelách by se asi dalo pokračovat, ale myslím, že je to zbytečné a  ti co chtěji, mi již rozumí.. Volejbalisti, házenkáři, plavci a tak dále, dosaďte si sami….


Praxe odchodů nejtalentovanějších moravských atletů za tréninkovými podmínkami do hlavního města, která nyní přetrvává, je neudržitelná a ti co ji snad ještě obhajují, musí dobře vědět, že nemají pravdu. Deficit atletické haly je opravdu jejich posledním argumentem. Samozřejmě, že žádnému moravskému atletovi a atletce nemůže a samozřejmě nesmí být bráněno, aby šel studovat, pracovat či v našem případě především trénovat, kam se mu zamane, ale minimálně musí mít možnost volby za srovnatelných podmínek.


A pokud jde o trenérské zázemí, tak ta velká trenérská jména na Moravě musí teprve znovu dorůst a věřte mi, že nemám vůbec sebemenší důvod si myslet, že by se to nemělo povést. Ostatně i v nedávné minulosti tomu nebylo jinak. Jen namátkou například jména těch nejslavnějších atletů a atletek, kteří závodili za atletický klub Vítkovic, pod vedením svých trenérů Helena Fibingerová (J.Šmíd), Táňa Kocembová (Jan Slanina), Gejza Valent (J. Vrabel), ale i Jarda Bába či Denisa Rosolová (oba Aleš Duda)…..


Taktéž pohled do zahraničí mne opravňuje k takovému tvrzení. Nechci srovnávat českou atletiku například s univerzitním systémem v mnohanásobně větších Spojených státech, kde by asi nikoho nenapadlo mít špičkové atlety dislokované jen ve Washingtonu , ale srovnání se stejně velkou bývalou NDR (pro mladší ročníky Německá demokratická republika), kde v dlouhodobých tabulkách figurují atleti s touto příslušností od věci již není. Jen namátkou z plejády slavných jmen: sprinterka Marlies Goehrová (100 m – 10,81 s -SC Motor Jena), fenomenální čtvrtkařka Marita Kochová (47,60 - SC Empor Rostock) Sabine Buschová (400 m – 49,24 SC Turbine Erfurt), Bettina Jahnová (100 m př 12,42) SC Karl Marx Stadt, výškařka Rosemarie Ackermannová (200 cm –SC Cottbus)………. U mužů tomu není jinak, jen zkratkovitě, nejlepší německý sprinter Frank Emmelmann (100 m – 10,06 s – závodil za SC Magdeburg, čtvrtkař s osobním rekordem 44,33 Thomas Schoenlebe za Karl Marx Stadt, nejrychlejší německý maratonec všech dob Jorg Petter za SC Einheit Dresden a olympijský maratonský vítěz z Monterealu Waldemar Cierpinski pro změnu za SC Chemie Halle …… A to snad pro ilustraci stačí, co jméno, to téměř jiná oddílová příslušnost. A to v bývalé NDR, velikostí i počtem obyvatel srovnatelné s Československem. Jen připomínám, že NDR s 16 miliony obyvatel, byla svého času atletická velmoc, které byly schopny konkurovat jen USA a Sovětský svaz.


Důvody, které opravňovaly odchodům za podmínkami, již opravdu pominuly. Jen připomínám ty zásadní:


1. Atletické stadiony s umělým povrchem – před 20 lety se daly spočítat na prstech jedné ruky, dnes ČR disponuje více jak 100 stadiony s umělým povrchem


2. Vysoké školy – ty ať státní, či soukromé, jsou dnes  téměř v každém okresním městě. Netroufám si porovnávat jejich úroveň, ale dobře vím, že například MU v Brně je škola s vysokou prestiží. A pokud by jste snad chtěli studovat práva, která se v minulosti dala absolovovat jen na UK v Praze, dnes tak můžete učinit na státních školách mimo „neštastné" Plzně i na univerzitách v Brně či Olomouci.


3. Možnost vycestovat v zimních měsících za přípravou do tepla, dnes může opravdu každý, pokud k tomu máte finanční prostředky.


4. Regenerace – též žádná výsada hlavního města. V každém větším městě se dnes mimo jiné nachází aquapark s regenerační zónou, sauny, polária, vířivky, masáže…. Ostatně mnozí mají saunu, vířivku či alespoň hydromasážní vanu už i ve svých domácnostech…


A v příkladech bych mohl pokračovat ještě hodně, hodně dlouho.....


Takže jde znovu o onu halu, která na Moravě už měla dávno stát. No a samozřejmě o možnost získání finančních prostředků, ze státního rozpočtu. A to může pokrýt nejlépe vznik minimálně jednoho z resortních středisek, které by ruku v ruce mělo být na Moravě s výstavbou haly zřízeno.


Talentovaných mladých atletů se na Moravě rodí spousty a jejich přítomnost v moravských oddílech by pak sloužila jako velký vzor pro mladé začínající adepty atletiky, na čemž v konečném důsledku může česká atletika jen a jen vydělat.


A pokud jde o trenéry, tak i tady platí vzájemná vazba. Svěřenec se učí od trenéra, ale i trenér od svěřence. Když ti moravští dostanou opět příležitost, jistě se mezi Slezany a Moravany najde brzy několik velkých osobností, tak jak tomu bylo i v minulosti. Doufám, že si nikdo v Čechách o „druhém kmeni“ nemyslí opak.


V závěru mi dovolte malé odlehčení a dovolím si vložit malý úryvek z knížky B. Kurase – „Češi na vlásku“


" Většina českých Čechů pokládá Moraváky za jakýsi přívěšek, který k nim vždycky patřil, a pobaveně je vnímají jako žívější a bodřejší, víno popíjející dodatek ke svému vlastnímu pivo popíjecímu já. Tak nějak pastorálnější, méně zkažený hamižností a hladem po moci, více uvolněný a na legraci zaostřený. Někteří Češi dokonce i věří, že Moraváci jsou přímější, spolehlivější a poctivější. Nad tím se zase potuleně usmívají Moraváci, s vědomím , že zrodili několik nejslavnějších darebáků národa, včetně prvního komunistického prezidenta a posledního komunistického předsedy vlády.
Na to čeští Češi obvykle zapomínají a Moraváci jim to nepřipomínají. Místo toho jim připomínají, že čtyři Češi, kteří i čeští Češi uznávají za největší giganty v dějinách, byli všichni Moraváci.


Komenský – Jan Amos, ve světě známý jako Comenius, jeden z největších evropských protestantských filozofů a pedagogů pozdní renesance, exulant v Holandsku po porážce českých protestantů katolíky na Bíle hoře.


Palacký – František, zbožně zvaný „Otec národa“, obrozenecký historik, který znovustvořil české dějiny jako vědu a prakticky sám a bez pomoci vrátil Čechům národní totožnost a základy národní sebeúcty.


Masaryk – Tomáš Garigue, státník a filozof, první prezident Československa


Baťa – Jan a Tomáš, dvě generace geniálních ševců, kteří ovládli celý svět do patnácti roků poté, co založili podnik v malinkatém Zlíně a přišli o háček nad t, když se přestěhovali do Kanady v roce 1939 "

No a my atleti bychom si asi mohli v klidu dosadit jméno nejslavnějšího atleta všech dob, rodáka z Kopřivnice: Zátopek Emil


TOŽ TAK...... 

 

J.V. 10.4.2013
 

ATLETIKA S RADOSTÍ

Mánesova 649
686 01 Uherské Hradiště

: 22864580

Martin Michalský

Panenská 25
466 01 Jablonec nad nisou

Tel.: 608 143 341

Jaroslav Vlček

Mánesova 649
686 01 Uherské Hradiště

Tel.: 775 160 364

Facebook Google+ Youtube
Copyright © Atletika s radostí
All Rights Reserved