Velký rozhovor s Amčou v deníku Jablonecka

Deník Jablonecka 10.12.2008
Autor: Jiří Endler

Atletka Rappová prožila nejúspěšnější rok

Velkou nadějí královny sportu je bezesporu atletka TJ Liaz Jablonec – rekordmanka Anna-Marie Rappová.
Svěřenkyně trenéra Martina Michalského má za sebou nejúspěšnější sezonu ve své dosavadní kariéře, ve které se loučila s žákovskou kategorií.
Od nové sezony patří věkem mezi dorostenky, ale to by pro Annu Marii Rappovou neměl být až tak velký problém, neboť letos si už „osahala“ také soutěž žen, ve které sbírala body do týmu TJ Liaz v první lize, ve které startovala čtyřikrát a třikrát ukázala všem soupeřkám záda, jen jednou skončila na stříbrné příčce.

Jablonecká atletka závodí ve vícebojích, ale nejoblíbenějšími disciplínami jsou sprint na 60 metrů a skok do dálky, ve kterém letos skočila 579 cm a ani v jednom dálkařském závodě neprohrála. Cíl pro následující rok je prostý. „Chci se pokusit o nominaci na Mistrovství světa atletů do 17 let v Brixenu,“ sdělila bez skrupulí Anna Marie Rapová.
Anna Marie Rappová - výsledky v roce 2008: Čtyřnásobná mistryně republiky, (víceboj v hale - zde také český rekord, dálka hala, dálka venku, 3x300 v hale - v nejlepším letošním čase). Trojnásobná bronzová medailistka z mistrovství republiky. Vítězka mezistátního utkání ČR - Slovensko, kde dosáhla double, když vyhrála běh na 60 m a v dálce. Letos ve své kategorii neprohrála ve skoku dalekém. Nejlepší letošní výkon je 579 cm.

Máte za sebou úspěšnou sezónu, kterých výsledků si nejvíce považujete?

Asi nejlepší závod byl ten, ve kterém jsem si v dálce vytvořila osobní rekord výkonem 579 cm. Radost mám i z úspěchu na mistrovství republiky a z výsledků v mezistátním utkání.

Děláte víceboje, což v minulosti v Jablonci dělaly dnes specialistky Barbora Špotáková i Zuzana Hejnová. Plánujete podobně jako ony, že se v budoucnu specializujete na nějakou disciplínu nebo zůstanete u víceboje?

Myslím si, že více šancí mám v dálce než ve sprintu, protože v něm je hodně černošek a je tam malá šance na úspěch. Ale zatím bych se nechtěla specializovat.

Kterou z vícebojařských disciplín preferujete a která vám příliš nesedí?

Nejraději mám dálku a sprint, nejhorší je osmistovka a dlouhé tratě, ty neudýchám, mám ráda dynamické disciplíny.

Ve kterých disciplínách máte co zlepšovat?

V kouli už jsem se poměrně zlepšila, ale respekt mám stále z překážek. Musím se je lépe naučit, ale převládá strach, že si „štrejchnu“.

V příštím roce budete premiérově soutěžit v kategorii dorostenek. Neobáváte se větší konkurence?

Ani ne. V dálce by to nemusel být až tak velký rozdíl. Holky znám z let minulých a největší soupeřkou bude moje kamarádka Míša Kučerová, která má osobák 595 cm a je o rok starší. S ní budou hezké souboje následující dva roky. Čeho se obávám, jsou sprinty. Místo šedesátky se běhá stovka, což je o čtyřicet metrů delší trať. Také kvůli tomu teď s trenérem hodně trénujeme.

V současné době probíhá zimní příprava, z čeho se skládá?

Zimní příprava je zaměřena na techniku. Chodíme co nejvíce ven a do posilovny, tak abychom hodně naběhali a získali fyzickou a silovou vytrvalost.

Kdy tato dřina skončí a začnou závody?

Poslední letošní šance závodit v kategorii starších žákyň byly Pomerančový mítink a Vánoční hala, ale těch se již nezúčastním. Nejbližší závody mě čekají v příštím roce, ale o tom, kde budu startovat, rozhodneme spolu s trenérem.

Jaké máte plány na příští sezonu?

Máme jen vysoké cíle. Spolu s děvčaty chceme ve štafetě splnit limit na mistrovství světa do 17 let, a já bych ráda splnila limit v dálce, který je stanoven na 605 cm a postupují první dvě závodnice z tabulek ČR.

Připravujete se v tréninkové skupině Martina Michalského. Kdo spolu s vámi trénuje?

Je nás šest – dva kluci a čtyři holky. Nově je u nás Petr Garabík, dále je to Dominik Žižka, Michaela Votočková a Klára Michalská, Pavlína Soprová a já. S Dominikem jsme na tom podobně výkonnostně, a pro mě je to dobrá motivace. Spolu s holkami bychom měly letos vytvořit štafetu, kterou by trenér rád viděl mezi nejlepšími v ČR.

Nedávno jste absolvovali soustředění v Nymburce, kolik podobných příprav za rok absolvujete?

To bylo jen několikadenní, které připravil trenér. Jinak jsem byla na jaře v Itálii s atlety Sportovního centra mládeže, kam patřím, dále jsem byla se sprinterskou reprezentací v Litomyšli a na vícebojařském soustředění. Možností je hodně, ale trenér nám vybírá, která jsou pro nás nejužitečnější, a také podle toho, abychom moc nezameškali školu.

Do jaké školy nyní chodíte?

Prvním rokem studuji Gymnázium a Sportovní gymnázium v Jablonci, ale chodím do nesportovní třídy.

Důvod?

Protože kdybych šla do sportovní třídy, musela bych změnit trenéra, a to jsem nechtěla.

Jaký je Martin Michalský trenér?

Je dobrý. Někdy ho pořádně vytočíme, když děláme, že nemůžeme, ale on ví, že se nám nechce, jen musíme tu „Lenoru“ překonat. Tím ho trochu zlobíme, ale jinak je dobrý i přísný, snaží se nás pozitivně motivovat, je stejně nadšený z našich úspěchů jako my.

Jak jste se do jeho tréninkové skupiny dostala?

Začínala jsem u trenérky Evy Mikulové a ve třetí třídě jí Martin Michalský začal pomáhat. Vzal si bokem pár starších dětí a ty s ním trénovaly. Postupně jsme u nich zbyly my tři Pavlína, Klára a já.

zpět