Pro některé členy Atletiky s radostí již tradiční horský výstup na Bystré sedlo a po některé první horská tůra na hranici vlastních sil. To byl včerejší den na kondičním soustředění v Tatrách, které nyní Atletika s radostí absolvuje.

Když včera ráno zalilo slunce svými paprsky společenskou místnost Penzionu Pleso ve které jsme snídali, bylo jasné, že již nic nemůže zvrátit naše rozhodnutí absolvovat právě v úterý tradiční horský výstup s přechodem Bystrého sedla.
Kromě Lindy Mejstříkové a mně - Martina Michalského absolvovali v minulosti tento výstup již všichni členové Ateltiky s radostí a někteří již dokonce dvakrát.

Tradiční trasa vede údolím, kolem hotelu FIS stále vzhůru k vodopádůn Skok. Dále pak již horský výstup pokračoval strměji k Capiemu plesu. Počasí nám dopřávalo množství slunečných paprsků a teplota se pohybovala kolem bodem mrazu.

Naši svěřenci od vodopádu Skok vyrazili zvýšeným úsilím aby co nejdříve překonali horské, Bystré sedlo za kterým pak následuje nekonečné klesání dolů Furkotskou dolinou zpět do Štrbského Plesa.
Tempu svých svěřenců již od vodopádu zcela zjevně nestačili oba trenéři. V řídkém tatranském vzduchu mířili sice ne rychle ale stále, k vrcholu včerejšího dne - Bystré Lávce.

Bystrá Lávka je taková myší díra do které je možné se vyšplhat za pomocí nainstalovaných ocelových řetezů. Poté co jsme se přebrodili sněhovým polem a zdolali stoupání o kterém jsem ve svém životě věděl dosud pouze to, že existuje, jsme měli tu čest nahlédnout na druhou stranu majestátné hory.
Výstup k vrcholu a průlez myší Bystrou lávkou byl mým doposud největším horským výstupem.

Oba dva trenéři jsme závěrečné stoupání abslovovali tempem doslova krok za krokem a následně pauza. Opět krok za krokem a následně pauza....
Po témě čtyřech hodinách dřiny se před nám otevřelo údolí do kterého jsme po téměř neschůdných kamenech museli sestoupat. Sníh, led a vratké kameny nám v jednotlivých krocích vůbec nepomáhaly.
V době, kdy jsme se pomalu dostávali dolů, byli naši mladí atleti již velmi blízko Štrbskému Plesu.

Varování zkušených před nekonečným klesáním Furkotskou dolinou jsem zprvu příliš nebral příliš vážně. Po třech hodinám stálé chůze z kamenů jako schodů o různé výšce, jsem si najednou uvědomil proč se můj trenérský kolega při zdolání vrcholu tolik neradoval - on věděl - věděl že nás čeká cesta dolů !

V době, kdy jsme se pomalu blížili k lépe schůdné cestě byla většina našich svěřenců již po koupeli na pensionu.
Nejrychleji zvládli cestu Vašek Vlček, který se celý den staral o jednotlivé členy výpravy a neváhal se několikrát vrátit a pomoci jednovcům v krizi a Klára Michalská. Oba se dostali na čas kolem šesti hodin. Ostatní pak ztráceli maximálně půl hodiny.¨

Pokud nepočítáme nás trenéry.

Náš triufální návrat dvou značně zdevastovaných pánů středního věku následoval po osmi hodinách od okamžiku, kdy jsme se rozhodli vyrazit.

Ovšem zdolali jsme Bystré - ještě žijem !

Soustředění pokračuje dalšími dny ve kterých nečeká mladé atlety o nic méně práce.
 

ATLETIKA S RADOSTÍ

Mánesova 649
686 01 Uherské Hradiště

: 22864580

Martin Michalský

Panenská 25
466 01 Jablonec nad nisou

Tel.: 608 143 341

Jaroslav Vlček

Mánesova 649
686 01 Uherské Hradiště

Tel.: 775 160 364

Facebook Google+ Youtube
Copyright © Atletika s radostí
All Rights Reserved