Verča rozsekala mé představy o časech při závěrečné specce na padrť a mně spadla brada....

Při posledním tréninkovém dni našeho španělského soustředění měla Verča Milotová v plánu speciální vytrvalost. Nejbolavější to tréninky čtvrtkaře. Jsou to však tréninky při kterých se ukazuje charakter závodníka a kterými se posouvá jeho výkonnost.

Trénink nebyl plánován na dlouho, dva úseky 250 metrů s pauzou 10 minut a v podstatě naplno. Moje představa o časech byla taková, že by bylo moc hezké, kdyby Veronika zvládla oba úseky pod 34 vteřin. Vzhledem  k jejjímu poslednímu výkonu z totožného tréninku  v Jihoafrické republice, kdy byly časy 37,1 a 35,7 s, to byl možná smělý plán.

Můj pokyn však zněl: "Dej obě pod 34 a budu spokojen". Podotýkám přitom, že teprve před 4 dny běžela Veronika poprvé vůbec úsek 250 metrů rychleji než 34 vteřin a to za 33,6.
Vzhledem k naakumulované únavě jsem měl jisté obavy jak to dopadne.

Ovšem při výkonu, který Verča předvedla mi doslova spadla brada... První úsek 32,1 s - deset minut bolestivé pauzy a druhý úsek za 33,5 s. Výsledný průměr pak pro mně naprosto šokujících 32,8 s .Následovalo dlouhé zotavení a radost z podaného výkonu.

Takový výsledek mně naplňuje optimismem a věřím, že v nadcházející sezóně se máme na co těšit.

Odpoledním posezením u výborného drinku jsme se prakticky rozloučili s Lloret.

Společně s Hanou Bumbálkovou, která trénovala po celou dobu společně s námi, jsme se odpoledne vypravili na pláž a tam jsme v místním baru ochutnali vynikající ovocný shake na rozloučenou. Hanka, která podávala po celou dobu také velmi pěkné výkony si s Veronikou dozajista soustředění užila a byla také pro náš trénink velikým přínosem. Nyní se budou již opět potkávat na oválech jako soupeřky.

Takže tedy....

Sbohem Lloret a nashledanou v sezóně !!