Tam kde běhá kopce Caster......

Včera odpoledne absolovovala Atletika s radostí náročný trénink společně s elitními slovenskými atlety v kopcíh, kde se připravuje i mistryně světa z Londýna Caster Semenyová. Společný trénink, kdy se všichni přítomní vydali ze všech sil byl nejen pro mne, nevšedním zážitkem.

V provincii Gauten (vyslovuje se Chauteng), kde se  nachází i univerzitní Potchefstroom, příliš mnoho kopců nenajadete. I když samotný Potsch leží na náhorní plošině ve výšce 1300 metrů mad mořem v jeho okolí najdete tak maximálně haldy hlušiny, které dotvářejí rovinatou krajinu, plnou umělých pahorků. Není se co divit, vždyť na povrchu bylo navršeno celkem 1,5 miliardy (!!) tun vytěžené zeminy. Co se pod zemí hledalo ví každé malé dítě. Ano od roku 1986 kdy zakopl chudý Australan George Harrison o kámen, ve kterém nalezl výrazné stopy zlata se stal nedaleký Johannseburg a přilehlé okolí světovým centrem těžby tohoto cenného kovu....

Dnes jsou ohromné haldy hlušiny  oploceny a mnohé chráněny bezpečnostními agentirami a tak se na nich běhat nedá. Ostatně není žádným tajmmstvím, že tyto hlady jsou na povrchu moderními technologiemi znovu přesívány a najde se v nich více zlata, než při původní těžbě, jen s mnnohem menšími finančními náklady. Inu vždyť vám to říkám pořád, Jihoafrická republika je země zaslíbená.....

 O to víc jsme přivítali tajný tip slovenských  trenéů Marcela Lopuchovského a Nadi Juričekové Bendové, že ví o místě, kde se ideální kopec pro náš účel nachází. Navíc umocněný nádhernou vyhlídkou do nekonečné krajiny "zelených pahorků afrických".Rádi jsme přijali i návrh společného tréninku a věřte, že všichni přítomní dokázali, že neumíme při společných večerech připravit jen skvělou grilovačku, ale také pořádně při tréninku zamakat.

Ten pohled na smečku 10 atletů zdolávající strmý kopec, vedených  halovým vícemistrem Evropy a slovenským rekordmanem Janem Volkem, kterému zdatně sekundoval Zdeněk Stromšík byl impozantní. Těch 9 úseků s minimálními -2,5 minutovými intervaly, poskladaných do série 200-200-200-150-150-150-100-100-100 a pořád "hore" řádně prověřilo tréninkovou připravenost všech aktérů.Všichni to nakonec zvládli a po odeznění toálního vyčerpání,vyloudili na tvářích zářný úsměv při závěrečné společné fotografii. Pocit z dobře vykonané práce zůstane pak ještě nadlouho. Inu No pain, no gain, jak říká klasik......

J.V. 8.12.2017