BEZ FRÁZÍ - ZDENĚK STROMŠÍK

  Další příběh projektu Bez frází poskytl nejrychlejší Čech ZDENĚK STROMŠÍK. V poutavém příběhu vám vysvětlí proč žije i nežije v černobílém světě a zda je možné, aby jednou zaběhl na stovce čas, který bude začínat 9. :)

MOJE VŠECHNO

Zakleknu do bloků a čekám na ticho. 

Mám rád tu chvíli, kdy stadion úplně zmlkne a všechny oči sledují jen osm drah, kde jsou vidět totálně našponované svaly. Tohle v žádné jiné disciplíně nezažijete, asi i proto se o sprinterech říká, že jsou šlechta atletiky.

Zvuk pistole. Výstřel, po kterém vypálím dopředu. Pak už zjednodušeně o nic nejde. Musím prostě běžet co nejrychleji. Rovně. Sto metrů. Co na tom chcete vymyslet?

Ale… Ve skutečnosti všechno začíná mnohem dřív, už na rozcvičováku, kde jsou všichni ve vlastním světě, absolutně soustředění na to, co přijde. Někteří soupeři mají sluchátka, ideálně si nasadí i kapuci. Pak, aniž by si všímali jeden druhého, dělají všichni skoro stejné věci.

Jako jeden z mála sprinterů nejsem extrovert ani excentrik.

Nepotřebuju mít soukromý „tunel“ a stane se, že na rozdíl od ostatních chvíli lelkuju. Díky tomu si vybavím britskou hvězdu Dwaina Chamberse na mítinku v Dubnici nad Váhom. Předváděl bizarní protahovačky jako splašený kůň a vypadal, že je úplně mimo. Pak ale vyhrál. Podobně jako světový rekordman Usain Bolt na Zlaté tretře. Neudělal ani krok navíc. Místo klasického zahřátí vylezl na masérský stůl a skoro hodinu ho ladili fyzioterapeuti. Když slezl, dal si pár rovinek a šel nám natrhnout triko....

Celý článek naleznete ZDE