Příští zastávka Györ, dalo by se napsat.... 

Podívejme se zpět: Je červen 2017 Veronika v čase 57,54 dobíhá na čtvrtém místě na domácí půdě při Mistrovství republiky. Je to její čtvrtá čtvrtka v životě a propuká nadšení...
Současně s tím se však v mé, i v hlavě Veroniky začíná rodit velice smělý plán. Pokud je nám čtrvtka souzena, pojďme se jí tedy věnovat. Proč si dávat malé cíle a na podzimním soustředění v Tatrách je zcela otevřeně tato myšlenka vyřčena. Již to není nějaká myšlenka někde pozadí již je to zcela reálný cíl, který si před sebe klademe. V příštím roce je Mistrovství Evropy dorostu v Maďarsku - pojďme se pokusit o nominaci !
Ve světle našich tehdejších osobních výkonů se tento cíl jevil jako více než smělý. Za jeho splněním jsme odhodlaně vyrazili.

Tatry...

....Tatry - nekonečné běhy, kopce, odrazy, okruhy kolem Štrbského plesa, a znovu kopce, Rysy a Solisko... program krutý, nepříjemný a bolestivý.

Jižní Afrika....

....Další zastávkou za naším cílem byl odvážný krok do neznáma.... Zimní soustředění v Jižní Africe. Čtyři týdny slunce, tepla, dřiny ale také neskutečných zážitků. Něco co překonalo všechny naše představy. Čas strávený mezi skutečnými atlety: Ján Volko, Zdeněk Stromšík, Pavel Maslák, Zuzana Hejnová a další.... Ohromný impuls.
Po vynikající přípravě jsme se po návratu začali velmi rychle zlepšovat - výlet na mítink do Ostravy, nadějné časy a osobní rekordy. Vše nasvědčovalo, že bychom měli uspět na Mistrovství republiky v hale.

Angina...

.... čtyři dne před Mistrovstvím nemoc a pád téměř na dno psychických i fyzických sil. Pláč... slzy.

Jaro a Španělsko.....

...Pak přichází jaro a skvělá příprava. Neexistuje úsek co bychom nezaběhli, není kilo co bychom v posilovně nezvedli, není jediný důvod abychom neválcovali všechny dosavadní tréninkové ukazatele.
ŠPANĚLSKO - jarní soustředění, které opět překonalo všechny mé představy. Veronika se na španělském sluníčku cítila jako ryba ve vodě a její ukazatele strmě stoupaly. Při zpátečním letu do Česka jsem věděl, že je vše v pořádku.

Příprava byla za námi a zahájení sezony bylo opět úžasné. Osobák střídal osobák až přišla PTUJ - zpráva, kterou jsem přivítal strašným řevem na celý stadion: "Máme limit !!!! Martine, 56,08 !!!"

A tak Veronika odcestovala na Mistrovství republiky. Naším cílem bylo obhájit naši nominační pozici a uspět v tvrdé konkurenci dalších čtvtkařek, které by se také velmi rády na ME podívaly.
Veronika zvládla neskutečně mazácky rozběh a ve finále pak srdnatě přijala vysilující souboj o medaile. Boj o každý centimetr nakonec pro sebe rozhodla Anna Korbová v čase 56,65. Veronika nakonec doslova vybojovala druhou pozici v čase 56,83 a za sebou zanechala další velkou sokyni Aničku Kozlovou 57,10.

Výkřik radosti a rána spadlého kamene ze srdce musely být slyšet až do Jablonce. Veronika má stříbro a svou účast v Maďarsku obhájila !! Ta radost se jen těžko popisuje.

Radost se jmenuje štafety....

...Verča je však také týmový hráč a tak po sobotní vítězné účasti ve štafetě na 4x100 metrů, nastoupila s unavenými nohami ke štafetě 4x400. Jediným cílem bylo získat zlato
Tým Veronika Milotová, Natálie Kopecká, Barbora Hůlková a Kateřina Šmilauerová předvedl neuvěřitelný výkon. Od prvních metrů se štafeta ujala vedení a každá další členka se se svým úsekem poprala se skutečnou bravurou. Konečný výkon štafety LIAZU 3:52.51 znamená jediné. Holky si pověsí na krk zlaté medaile !!!

Veronika tak odjíždí z Prahy ověnčena třemi medailemi, dvě zlata ze štafet a stříbro ze čtvrtky to je vizitka která má svou váhu.

Sny se mohou stát realitou, pokud pro jejich dosažení uděláte vše !