Zdeněk STROMŠÍK se zranil , Terezka SKLENÁŘOVÁ poprvé dvanáctimetrová....
První extraligové kolo se konalo na pražské Julisce za hezkého atletického počasí, se sprintery si ale zahrával příliš často vítr, když jim většinou foukal proti směru jejich běhu. Právě na mužském sprintu jsme měli nejžhavější želízko v ohni. Zdeněk STROMŠÍK stihnul v pátek na VŠB v Ostravě úspěšně ohájit bakalářskou práci a složit státní zkoušku a v sobotní dopoledne již zakleknout do startovních bloků. Naše ambice odpovídali tomu jakými časy se Zdeněk v posledním týdnu na trénincích prezentoval a musím upřímně přiznat, že očekávání bylo mohutné. Ty tréninkové časy na 60 m, 120 m i 150 m byly nejlepší v jeho kariéře a i když je mívám tradičně velmi rychlé (měřím první krok na došlap) a zpravidla jsou o 5 a někdy i 6 desetin rychlejší, než je pak skutečnost i po přičtení oněch desetin, jsme se pohybovali v neskutečných pásmech…….
Částečně to naznačil již v rozběhu, kdy si se soupeři hrál jako kočka s myší a zcela lehce dosáhl času 10,51 s na který při vší úctě většina českých sprinterů nikdy nedosáhne. Zdeněk si po 30 m už jen hlídal si první místo a vždy dle potřeby jen na 2-3 kroky zrychlil, aby ho udržel. I tak z toho byl nejrychlejší čas ze 3 rozběhů se kterým postoupil do áčkového finále
Ve finálové 6 se sešla hvězdná setava v čele s fenomenálním Slovákem v dresu Vítkovic Jánem Volkem doplněná o to nejlepší co český sprint nabízí s vyjímkou Honzi Veleby, který před extraligovém kolem upřednostnil start na mítinku v italské Rieti. Po výstřelu šli do čela Zdeněk s Jankem na 40 m Zdenu ostrá bolest v hamstringu zastavila. Nemá cenu spekulovat co by kdyby, ale Zdeněk si věřil….
Je až dojemné jak z týmu jeho největšího soupeře, ale i velkého atletickéko kamaráda, přišla první pomoc, kterou oragnizovala jeho trenérka Naďa Juričeková Bendová !! Zatímco já šel shánět led jen obětavá Naďa poslala na 600 m vzdálený hotel pro speciální stahovací chladící kalhoty svého syna a zanedlouho dostal český rekordman od slovenského týmu tu nejlepší péči, jaké se mu v této chvíli mohlo dostat….. Ještě jednou děkuji všem za ne zcela běžnou obětavost a angažovanost, je vidět, že Janko je v těch nejlepších rukou a kolem něj se vytvořil tým nejen profesionálních ale i vzácných, slušných a empatických lidí, který jej posouvá stále dopředu…..
Ke Zdendovi, jeho studijnímu úspěchu, zranění a dalšího výhledu do zvláštní sezóny se ještě vrátím v samostatném článku poté, co budeme znát výsledek sono vyšetření, takže nyní zkusím něco pozitivnějšího.
Největší radost mi na Julisce udělala nejmladší členka Vlčí smečky Terezka SKLENÁŘOVÁ. Ta svou extraligovou premiéru vzala za ten nejsprávnější konec od samého začátku. 17 letá dorostenka nejdříve vylepšila své osobní maximum na stovce o 2 desetiny na 12,76 s (w -0,2 m/s) a později v trojskokanském sektoru se nezalekla ani plejády zvučnějších, trojskokanských tuzemských jmen, ani 11 m vzdálenosti od odrazového prkna do písku…..Po prvním nedokončeném pokusu, kdy si sektor osahala, našla ve druhém pokusu dostatek odvahy se odrazit i do třetího skoku a mazácky „jumpla“ poprvé přes hranici 12 metrů. Výkon 12, 11 m jí zařadil na druhé místo českých dorosteneckých průběžných tabulek, ale i 4. místo „koronavirových“ evropských…… Nebyla z toho ani odražená pata, ani rozbitá záda, jen trenér si trochu nadával sám sobě, že si neuvědomil, že při extralize se asi bude skákat z 11 metrové vzdálenosti. Mohlo to hrozit zraněním a trenér by se nerad přidával k těm ambiciozním bláznům v sektorech, kteří tomuto riziku, své nepřipravené svěřenkyně, vystavují. Terezka to ale zvládla s noblesou a mně se ulevilo.. Finále při prvním extraligovém startu jí sice uteklo o 3 cm, ale i tak s prvními body, ale hlavně s novým osobním rekordem vládla velká spokojenost. Mladá „vlčice“ může mít před sebou zajímavou a slibnou budoucnost.
Zlepšenými výkony mě potěšila na obou sprinterských tratích i Štěpánka KOLÁŘOVÁ, která vybojovala finále B , ve kterém doběhla v nejlepším letošním výkonu na 5. místě, v čase 12,37 (w+0,3 m/s) . Ještě lépe se jí vedlo na dvoustovce, kde dokonce útočila na osobní rekord, za kterým nakonec v protivětru -0,7 m/s zaostala o pouhé 3 setiny sekundy. Čas 24,82 s je na úvod sezony solidní a zejména dobrým předpokladem pro její hlavní disciplínu čtyřstovku. Potěšilo i vítězství v nepřímém souboji nad Zuzkou Hejnovou, která ve druhém běhu běžela o desetinu pomaleji, ale i malé odstupy za časy některých českých reprezentantek.
Své si odvedl další extraligový nováček Milan ŠCIBRÁNI. Dorostenecký mladíček tentokrát rozběhl velmi dobře a rychle, na dvoustovce mezičas 23,1 v cílové rovince, ale subtilního borce srazil silný protivítr a tak nakonec z toho další vylepšení osobního rekordu nebylo. Čas 50,26 s za daných podmínek potěšil, stejně jako v přímém souboji vítězství nad Slavistou Štěpánem Bosákem, který se pyšní osobákem 48,79 s a doběhl 12 setin za mladým „vlčákem“
Více od závodu očekával zkušený David CÉSAR, kterému ani mohutný finiš nestačil na lepší čas než 49,79 s.
Všichni výše zmínění pak pomohli štafetovým týmům k cennému bodovému zisku. Štěpánka byla členkou obou vítkovických štafet. Sprinterská, která běžela ve složení Sklenářová, Kolářová, Falharová, Suchánková doběhla v průměrném čase 50,23 s na 6. místě a holky braly 5 bodů.
Čtvrtkařky v mnohem silnější sestavě Slaninová, Kolářová, Hluchá, Půtalová braly za čas 3:42,31 bronz a 8 bodů.
A David s Milanem doplněni o Symerského a Danáče pomohli čtvrtkařské, vítkovické štafetě k 7. místu a 4 bodům. Čas 3.26,09 mohl být k poměrně silné sestavě ale přece jen o něco lepší…..
Letošní extraligové kolo pro mne tak zůstane napořád ve stínu zranění Zdeňka a nenaplněných předpokladů, ale i krásného 12 metrového pokusu Terezky a solidní výkonnosti většiny „vlčáků“.
J.V. 5.7.2020
