Pět moravských titulů, další 2 cenné kovy, 3 finálová umístění , 5 x PB a 6 x SB, tak to je naše bilance na sobotním MMaS. Jen v běhu na 60 m jsme vyhráli kategorii juniorů a juniorek, mužů i žen.Taky jsem trochu poopravili dlouhodobé vítkovické tabulky a tak tentokrát můžeme mluvit o vydařeném šampionátu. Pojďme se podivat na každého zástupce Vlčí smečky zvlášť,
Zdeněk běhá v letošní zimě v životní formě. Čtyři z jeho 5. nejlepších časů dosáhl letos (6.66-6.66-6.69-6.69-6,70) a téměř v každém závodě útočí na přísný limit 6,63, který by jej opravňoval k účasti na MS v Birminghamu. V rozběhu mu vyšla perfektně startovní reakce (0,129 s), v prvních 10 metrech po výstřelu to však ještě nebylo ideální. Čas 6,70 s ovšem naznačoval velkou formu. Ve finále, kde Zdendovi dobře sekundoval Vojtěch Kolarčík (6,75 s) bohužel to už tak perfektní startovní reakce nebyla (0,162) a to nakonec rozhodlo, že Zdeněk pro tentokrát zůstal ještě za branami vytouženého limitu. Samotnému běhu už se dalo vyčíst jen málo.Zdeňkovi, který v této halové sezóně patří k nejlepším sprinterům starého kontinentů a v současnosti jej od takových ikon evropského srintu jakými jsou například Jimy Vicaut, nebo Richard Kilty dělí 4 resp 3 setiny sekundy, tentokrát chyběl jen kousek. Po důkladném prostudování kamery to bylo 0,023 setin sekundy (zaokrohluje s samozřejmě na 0,03) což odpovídá necelým 20 centimetrům o které musí být příště v cíli Zdeněk rychlejší, aby na limit dosáhl. Pevně věřím, že se mu to i podaří. Příští příležitost bude mít v sobotu na mezinárodním mítinku v rakouském Linzi, odkud měl připsaný do letošího roku i původní osobní rekord(6,69) a na místní dráze se mu běhá tradičně velmi dobře...
Můj černý kůň - Štěpánka. Tato talentovaná, inteligentní a nasmírně pracovitá mladá slečna, která teprve v loňském roce v Jablonci získala svou první medaili na národním šampionátu je už dlouho mým tajným tipem pro budoucí léta. Štěpánčina výkonnost kontinuálně stoupá, nikdy jsme se nezpronevěřili přiměřenému tréninkovému zatížení, odpovídajícímu jejímu biologickému věku.Například posilování s činkou jsme de fato začali de facto až v letošním roce a tak do budoucna máme opravdu ještě , kde brát, ale i na čem stavět. Včera Štěpánka ve slušivé formě, kdy si na obou tratích překonala své osobní absolutní maxima, navázala na pěknou tradici moravských zlatých double. Vloni to byla v juniorské kategorii Kačka a Štěpánka za ní brala dvě stříbra, letos po přestupu Kačky do kategori žen ji stoprocentně zastoupila. Když se nám podaří skloubit maturitní ročník s přípravou v jarním období, v létě o talentované rodačce z Kroměříže ještě hodně uslyšíme :)
První Katčin start na mistrovských tratích byl pro mne jeden velký otazník. Zejména na šedesátce.. Slušná forma, kterou si přivezla po vydařeném soustředění v Jižní Africe , byla nahlodávána virózou, kterou jsme chvíli překonávali, absolovovali jsme i 2 starty na 300 a a 150 m s uspokojivým výsledkem, ale nakonec Katka nemoci podlehla a to si vyžádalo 2 týdenní tréninkový výpadek. V ůvodu týdne to byl na rychle se unavující Kateřinu ještě hodně smutnný pohled, nicméně Katka se už v minulosti už několikrát dokázala vybičovat k maximálně možnému výsledku a doslova vstává jako bájný Fénix z popele. Tak tomu bylo i tentokrát, kde předvedla na šedesátce dvakrát čas 7,65 s a krom toho, že se jedná o její nejrychlejší vstup do sezóny, tak mi spadl obrovský kámen ze srdce, že není všechno v pytli... Na dvoustovce neměla tentokrát proti ve velké formě běhající Aleně Symerské a Janě Slaninové šanci, tady potřebuje Kateřina přece jen více času, který nám pro halu, žalostně chybí, vždyť MČR dospělých začíná už za 13 dnů.....
Radujme se Hazzy je zpět. Po několika nemastných neslaných výkonech v úvodu sezóny (60 m 7,19, 7,16...) se Honza konečně našel. Je pravdou, že po soustředění v Africe se na něm náročnost tréninků přece jen podepsala více než na ostatních. Honza působil hodně unaveným dojmem a pokud to trvá o nějakých pár dnů déle než by mělo, není pro trenérovi duši vůbec snadné, ponechat si pevnou víru, že jste nic neudělali špatně. Naopak onu víru musíte dodávat tak trohu znejistěnému svěřenci To znáte asi všichni trenéři, viďte :D :D Včera Honza, dal všem těmto nervydrásajícím úvahám vale a i sám sobě dokázal, že "rychle střídat nohy" nezapomněl, působil sebevědomě a i to se promítolo do výsledku. A mě spadl další kámen ze srdce ...
Trochu podobné to má i David. Ten dokonce chtěl po prvním nevydařeném startu na čtvrtce halovou sezónu ukončit. Student 4. ročníku stavební fakulty s námi bohužel ze studijních důvodů nemůže absolovovat prosincové soustředění v ideálních klimatických podmínkách a také s trénováním v Brně to v ziimních měsících není žádná hitparáda. Vše pak doháníme na jaro, vloni se nám podařilo dokonale, když David na MČR šokoval atletickou veřejnou osobním rekordem 47,48 s a 3. místem na MČR v Třinci. Nakonec si dal David přece jen říct, každý závod bereme jako ten nejkvalitnější trénink a to se promítá do výkonnosti, která sice do letního optima má ještě hodně, ale rozhodně nemusí strkat hlavu do písku. Včera na konci náročného zkouškového období předvedl atlet - vysokoškolák výkony, kterými jen o pár setinek zaostal za svými osobními rekordy a zjména na 400 by mohl ty 4 setinky, které mu do osobního maxima z loňského roku rozhodně překonat...
Také Adrianka neutekla nástrahám virových onemocnění a drsný kašel, který se line z hrdla drobounké atletky ještě dnes, se mnou škubne po každém jejím zakašlání. Přesto Áda, která v prosinci a pak v lednu rovněž musela zůstat v posteli a potit se a pít po hektolitrech čaje závodit chtěla. A udělala dobře, poněvadž její forma pomalu stoupá a včera si dorostenka prvoročačka prošla ohnivým křestem, když dokázala ve velmi silné konkurenci na šedesátce projít sítem rozběhů a ve finále pak čas 8,19 vylepšit o 9 setin sekundy na halový osobní rekord, který Ádě zajistil krásné 5. místo. Jediná zástupkyně ročníku 2002 ve finále si tak dokázala, že se nemusí nikoho bát a zbytečným respektem ze soupeřek mladá "vlčice" rozhodně nerpí. Na dvoustovce pak předvedla velmi solidní běh, byť přece jen pořád ovlivněný onemocněním posledních týdnů, kdy Ádě už trochu došlo v závěru :) Nicméně za mne spokojenost a velký příslib do budoucnosti.
Vzhledem k věku a vyspělosti mladého oraganismu se stále omezujeme na trénink 3 x týdně a jsme za to dokonce některými "chytrolíny" kritizování. Pro mne je to ovšem osvědčený model a nebudu ho měnit, byť jsem o den dříve v hale nad některými žákovskými výkony jen nevěříčně kroutil hlavou.. Ty výsledky jsou často fantastické, z osobní zkušenostti, ale vím, že jsou spíše ovlivněny netrpělivostí mládežnických trenérů, ale i ambiciozních rodičů, kteří v mladých atletech a atletkách projektují jen své vlastní, často nenaplněné životní ambice. Bohužel ten současný model jim tak trochu nahrává, do budoucna však mají žákovské hvězdičky dneška, bohužel zadělány jen a jen na zklamání a nepřekonatelný problém..
VÝSLEDKY: ZDE
J.V. 4.2.2018