ZDENĚK STROMŠÍK - 2018 

Když jsme si přesně před rokem se Zdeňkem vytyčovali výkonnostní cíle pro letošní rok, někdo se mohl nad plánovanými  časy škodolibě pousmát. 6,63 na šedesátku a 10,22 s na stovku, což bylo hodnota nového českého rekordu, znělo leckomu příliš odvážně a snad pro mnohé i nabubřele. Ostatně v té době, přesně před půl rokem byl Zdeněk coby neperspektivní atlet, vyloučen z péče Resortního střediska ministerstva vnitra a jeho atletická budoucnost se zdála být ve hvezdách. Po přestupu a i fyzickém přestěhování na moravský sever, však atletický klub Vítkovice a Centrum individuálních sportů v Ostravě vytvořili Zdeňkovi podmínky, srovnatelné s těmi pražskými a  on se za projevenou důvěru a péči odvděčil tím nejlepším možným způsobem.

Už halová sezóna naznačila, že by se mohli v létě dít velké věci. Zdeněk běhal od začátku ledna v obdivuhodné formě, celkem 7 x překonal hodnotu svého dosavadního osobního rekordu(6,69) a z neskutečně vyrovnané série 6,69-6,66-6,66-6,65-6,64 se zrodil v linecké aréně i čas 6,60 s (!!), kterým Zdeněk o 3 setiny překonal požadovaný limit nutný k účasti na halovém MS v BIrminghamu. V Linci Zdeněk pouhé 3 týdny před vrcholem světové halové sezóny dokázal zvítězit a v přímém souboji porazit takové borce jako Slováka Jána Volka nebo Jamajčana v tureckém dresu Zafera Barnese, pozdější finalisty mistrovství světa. Bohužel právě při gradující formě došlo k drobnému zranění povázky na zadním stehením svalu a tato indisppozice si vybrala svou daň i v Birminghamu,kde Zdeněk po výborných 30 metrech, kdy se držel na postupové pozici, po píchnutí ve svalu do cíle už jen doklusal....Strašně nás ta promarněná šance mrzela, ale už v letadle, které mířilo k pražské Ruzyni jsme se dívali do budoucnosti. Ostatně 8.  dělené tabulkové  místo v konečném pořadí evropské halové sezony, před takovými borci jakými jsou Phillipe Tortu (6,62), Jimmy Vicaut (6,62) nebo Richard Kilty (6,63) je něco neskutečného a Zdeněk už v hale jasně demonstroval, že s ním musí nejlepší evropští sprinteři současnosti začít počítat. Apropos, ve světových neredukovaných tabulkách patří Zdenovi v hale neskutečné 36. místo jako 3. nejrychlejšímu bílému sprinterovi světa !!!!!!

Po návratu z Anglie měl Zdeněk celé 2 týdny volno a s velmi opatrnou přípravou začal až 19.března. Do zahájení sezony zbývalo jen málo času a jednalo se vskutku o termín šibeniční. Nenechali jsme se však časovou tísní rozhodit a tak ještě ve 26. týdnu přípravy kroužl "ogar" na vítkovickém ovále neoblíbené pětistovky. Společné soustředění štafet na kanárském ostrově Teneriffe však už ukázalo, že koncem dubna je Zdeněk připraven běhat téměř v maximání rychlosti a sval drží. Kvůli zranění zmařené tréninky ale chyběly a tak jsem se rozhodl pokračovat v tréninkové dvoufázové přípravě až do poloviny května a na první extraligové kolo (19.5.) odjel Zdeněk přímo ze soustředění v Nymburce. Tomu odpovídal projev i výsledny čas. 10,58 s a 5. místo vyvolalo pochybovačné kývání nejednou hlavou a i když jsme oba věděli své, nebylo to lehké před zraky všech, co v české atletice něco znamenají, noblesně ustát. Víru, že to bude za 2 - 3 týdny dobré mít můžete, ba jako trenér i musíte, navíc ji musíte důvěryhodně přenášet i na svého svěřence, ale razítko vám na to nikdo nedá.... Do příštího startu si prožijete ty pověstné a bezesné trenérské noci... Naštěstí se to pro tentokrát podařilo a již příští závod ukázal, že zvolená cesta byla správná.

O 10 dnů později na Memoriálu Ludvíka Daňka už to byl onen Zdeněk, který mnohé divácké oko nadchnul již v halové sezóně. V našlapané domácí konkurenci zvítězil o 9 setin před českým rekordmanem Janem Velebou v čase 10,49 s ,který povrchním pohledem zase tolik nadšení nevyvolává, pokud nevíte, že sprinteři běželi proti větru o síle 2,5 m/s . To už mně -  "počtáři",  běžela v hlavě kalkulačka a už jsem počital kolik by Zdeněk běžel kdyby bylo alespoň bezvětří a kdyby.... Ale znáte to, kam si ta všechna "kdyby" můžete strčit....... :D  Nicméně jsme oba věděli že forma je tady, navíc české reprezentační štafetě, která běžela ve složení Stromšík, Veleba, Jirka, Maslák se hned při jejim prvním startu podařilo časem 39,16 s  splnit nominační požadavek ČAS , nutný k účasti na ME v Berlíně  !!! 

Na základě výborného projevu jsem rozhodl, že přímo z Turnova Zdeněk odcestuje přímo na mítink do St.Poeltenu a i tentokrát to bylo šťastné rozhodnutí. Zdeněk na mezinárodním mítinku zvítězil, v přímém a krásném souboji dokázal opět porazit Jána Volka a hlavně si vyrovnaným osobním rekordem 10,29 s zajistil účast na ME v Berlíně i v individuální disciplíně !!!

Třetí závod během 6 dnů byl dlouho plánovaný Odložilův memoriál, na který už Zdeněk odjel hodně unavený.Cestování z Moravy do Turnova odtud do Rakouska, zpátky na Moravu a znovu do Prahy si vybralo svoji daň. Odříci nešlo, poněvadž byl plánovaný i druhý start reprezentační štafety,  která běžela ve stejném složení jako v Turnově, jen na posledním úseku Pavla Masláka vystřídal Dominik Záleský. A štafeta v předprogramu běžela fantasticky a 3. nejrychlejším časem české historie 38,99 s zaostala za českým rekordem  o pouhých 17 setin sekundy a potvrdila, že turnovský mimořádný čas, nebyl žádnou náhodou. V individuální disciplíně měl Zdeněk za cíl doběhnout a netlačit na pilu, poněvadž už "zaďáky" hodně cítil. Naštěstí ve zdraví doběhl do cíle.....

Do tréninku jsme vložili týdenní mikrocyklus, Zdeněk se důstojně prezentoval na největším českém mítinku Zlaté tretře v hlavním programu, bohužel se opět běželo za velkého 15 stupňového chladu a přišlo Akademické MČR v Brně. Na modrém brněnském mondu se běhá zpravidla velmi  rychle a Palackého vrch viděl i nejrychlejší českou stovku historie, kterou zaběhl v roce 2011 Pavel Maslák .Skvělý čas 10,22 s bohužel znehodotil vítr do zad o síle 3,7 m/s.

A i tentokrát na Palačáku foukalo.... K večeru se sice začal vít hodně utišovat, ale nestačilo to.Bohužel, protože i bez oné větrné podpory by Zdeněk dosáhl skvělého výsledku. Ostatně časy 10,19 s ve finále 10,11 s (3,0 m/s) jsou mimořádné i s větrnou podporou. Na český rekord to ještě nevyšlo, ale kdo Zdeňka viděl, musí mi dát za pravdu, že jeho projev byl famózní. Ostatně připomeňme si jej na tomto, bohužel ne příliš kvalitním záznamu. ZDE

Naše myšlenky se začaly upínat k druhému kolu EL, které se konalo v Ostravě 1. červencový den. Po dlouhé zvažování jsme vynechali  mítink v Šamoríně, ketrý se konal o 2 dny dříve a  kde se nakonec k večeru umoudřilo počasí a za ideálních klimatických podmínek zaběhl nejrychlejší Slovák všech dob Ján Volko, fantastický slovenský rekord 10,13 s . Moc jsme mu to přáli, ale já si rval vlasy, zda jsem neměl naši účast přece jen přehodnotit. Ostatně o dva dny později v Ostravě mi to řeklo asi sto dobrých duší. :) Ve finále, které se běželo za absolutního bezvětří zvítězil v 15 st. chladu Zdeněk Stromšík v novém osobním rekordu 10,26 s, 13 setin sekundy před přece už jen trochu unaveným Jankem. Byl to skvělý osobák, ale nepokorně jsme oba tvrdili, chceme víc !!!

Opět se lehce 10 dní přitrénovalo, až přišel toužebně očekávaný den D a Velká cena Tábora. Na tréninku měl Zdeněk formu jak řemen a o prázdninách na liduprázdném vítkovickém stadionu udivoval místní technickou četu svými rychlostními úseky. Ja často nechtěl věřit stopkám a v tomto rozpoložení jsme odjížděli do Tábora. Na ten má Zdeněk skvělé vzpomínky. Před 5 lety zde vyhrál svůj první mistrovský titul v osobním rekordu 10,32 s !!!! V tom roce to byl druhý nejrychlejší, juniorský evropský čas.....

Na startu před skvělou diváckou kulisou se sešla vynikající konkurence a něco viselo ve vzduchu. V rozběhu prolétl Zdeněk cílem v čase 10,17 s, bohužel vítr vál opět přílis silně 3,0 m/s. K večeru se však začal utišovat a  ještě jednou díky prozřetelným pořadatelům, kteří  zařadili finále stovky až k podvečeru. Ve skvělém  finále zvítězil Zdeněk v nádherném souboji opět  s Jankem Volkem v novém osobním a také českém rekordu 10,16 s !!!! Národní  rekord Jana Veleby, který mu v cíli symbolicky předal žezlo nejrychlejšího Čecha historie byl překonán o neskutečných 7 setin sekundy !!!! A začal blázinec a já se musel někam uklidit, protože i za slunečními brýlemi jsem těžko skrýval slzy dojetí.......

Za 10 dnů od Tábora, kdy Zdeněk poskytoval českým médiím jeden rozhovor za druhým a ta začala psát o českém Boltovi a jiné pitomé příměry, jsme odcestovali na domácí vrchol . MČR v Kladně. Zdeněk splnil svou povinnost, potřetí vybojoval senorský mistrovský titul, ale moc dobře se necítil: Projevila se únava z posledních hektických dnů, přesto obstál a i čas 10,43 s v silném protivětru (-1,8 m/s) není vůbec špatný. Diváci namlsaní novinovými titulky typu "17 setin od nesmrtelnosti" atd...asi očekávali víc. My ale byli 100 % spokojeni, ten tlak byl velký a Zdeněk jej ustál....

Hned za týden se odjíždělo na další atletický vrchol, tentokrát evropský do Berlína. Nebudu skrývat, že původní termín, kdy se mělo konat MČR, tedy o týden dříve, by nám vyhovoval víc.Přece jen s těmi krátkými mikrocykly , kdy můžeme trochu přitrénovat, to  už docela zvládáme a i Zdeňkovi vyhovují. Takhle to byl už jen odpočinek a taková týdenní udržovačka a už 2 dny po příjezdu do Berlína šel Zdeněk na start stovky. Ta byla mimořádně silně obsazená a vybojovat si postup do semifinále a být mezi 15 šťastlivci (9 sprinterů podle nových pravidel postupovalo přímo) nebylo vůbec jednoduché. Nakonec se to Zdeňkovi s odřenýma ušima přece jen podařilo a časem 10,39 ( w 0,1) s malým "q" postoupil do semifinále ME !!!! Individuální cíl se kterým jsme do Berlína odjížděli byl tedy splněn.

V semifinále běžel Zdeněk už mnohem uvolněněji, svůj čas z rozběhu sice vylepšil jen o setinu, ale i to stačilo na velmi hezké 17. místo, když za sebou nechal 7 sprinterů mnohem zvučnějších jmen. Ostatně dělené 17. místo s domácím sprinterem Julianem Reusem, který se pyšní osobním rekordem 10,01 s mluví za všechno. Nutno však řici, že v přímém semifinálovém souboji Zdeněk prohrál se Slovákem Jánem Volkem, kterého předtím 2 x porazil. Janko byl na úvodní dny ME připraven lépe....

Štafetové sprinty uzavíraly evropský šampionát a my na ně budeme vzpomínat hořkosladce. Štafeta nastoupila v rozběhu ve složení Stromšík-Veleba-Jirka-Maslák a Zdeněk na svém 1. úseku předvedl neskutečný výkon.Jsem si jist, že jeho výkonnost kulminovala právě tady a i svým precizním úsekem pomohl českému kvartetu mezi nejlepších 8 evropských týmů, navíc ve druhém nejrychlejším čase historie 38,94 s a já si byl téměř jist, že kluci ve finále kýžený český rekord překonají a že se z Berlína vráti se skvělým, finálovým  umístěním. O tom co se stalo pak už byly popsány stohy papíru a pro mne osobně je to stále ještě čerstvá a nezhojená rána a nemá cenu se o tom znovu rozepisovat. Zklamání to bylo obrovské a v kulisách monumentálního olympijského stadionu, jsem se cítil jak účastník nějaké antické tragedie...

A Berlínem de facto sezona skončila. Zdeněk ještě dodržel slib a odjel na VC do Zlína, kde v protivětru -1,3 m/s dokázal opět zvítězit před Jankem Volkem i svými štafetovými sparingy Honzou Velebou, Dominikem Záleským a Honzou Jirkou a náročná, ale úžasná sezona se uzavřela a Zdeněk odjel na dovolenou k moři. Po návratu ještě splnil povinnost vůči klubu, když nastoupil ke 3 disciplínám v baráži v Ústí nad Labem, ale ani jeho vysoký bodový zisk neuchránil Vítkovice od potupného sestupu do 1. ligy, kam Vítkovice určitě nepatří. Přesto v příštím roce nejrychlejší český sprinter historie modročervenobílý dres nepřevlékne  a udělá vše pro návrat mužského celku do elitní domácí soutěže. Pamatuje si totiž velmi dobře, kdo mu před rokem a půl pomohl nejvíce !!

J.V. 25.10.2018 

    

ATLETIKA S RADOSTÍ

Mánesova 649
686 01 Uherské Hradiště

: 22864580

Martin Michalský

Panenská 25
466 01 Jablonec nad nisou

Tel.: 608 143 341

Jaroslav Vlček

Mánesova 649
686 01 Uherské Hradiště

Tel.: 775 160 364

Facebook Google+ Youtube
Copyright © Atletika s radostí
All Rights Reserved