ZDENĚK STROMŠÍK - 2019
Konec kalendářního roku je vždy důvodem k bilancování, proto se i my na našich stránkách ohlédneme za uplynulou atletickou sezónou. Seriál hodnocení členů skupiny začneme nejvýraznější tváří Vlčí smečky a tím je dvojnásobný držitel českého rekordu v seniorské kategorii - ZDENĚK STROMŠÍK. Ten má za sebou pravděpodobně nejúspěšnější sezónu atletické kariéry, přesto k absolutní spokojenosti chyběl ve vícero případech pomyslný krůček...
Začalo to už v zimních měsících. V halové sezóně podával Zdeněk vyrovnané výkony a na domácích kolbištích byl jednoznačnou jedničkou. Finálová postupy na prestižních německých mítincích v Dortmundu (PSD Bank Indoor Meeteng 4. místo) a v Berlíně (ISTAF - 5. místo. ) měly svůj lesk a Zdeněk nacházel přemožitele na šedesátce jen s borci absolutní světové špičky ( Prescod, Cissé Tortu..). Na halovém MČR v Ostravě jeho forma kulminovala, když si druhým nejlepším časem kariéry (6,64 s) doběhl pro svůj první halový mistrovský titul. Vzrůstajaící forma a kvalitní čas jej zařadily k favoritům na finálové umístění na HME v Glasgow. Bohužel očekávání se nenaplnila a ve Skotsku postihla Zdeňka nejhlubší výkonnostní krize za poslední leta. Na sprinterské rovince předváděl jen velmi průměrné výkony a i když se mu podařilo postoupit do semifinále, které bychom za normálních okolností brali všemi deseti, tentokrát bychom jen špatně skrývali velké rozčarování a zklamání. Blízko bylo nejen vysněné finále, ale pošilhávat jsme mohli i po medaili. To se bezezbytku podařilo Jankovi Volkovi, který se časem, jenž je Zdeňkovým halovým osobním maximem stal nejrychlejším Evropanem a doběhl si pro evropské zlato !!!
Ze zklamání se Zdeněk rychle otřepal a do jarní přípravy se vrhnul s ještě větším zápalem a entuziasmem. Na přípravných kempech na Madeiře a zejména na Teneriffe se Zdeněk prezentoval v mimořádné kondici a my toužebně očekávali první starty. Premiéru si ale Zdeněk neobdyl v individuální disciplíně, ale v daleké asijské Jokohamě, kde se konalo neoficiální mistrovství světa štafet. Po 2 týdenním pobytu v Kochi a Jokohamě čeští sprinterští samurajové na dráze málem způsobili senzaci když časem 38,77 s , který po 47 letech překonali nejen nejstarší český rekord, ale o pouhých 10 setin nepostoupili mezi nejlepší 10 světových kvartetů, což by jim garantovalo přímou účast na MS v Dauhá. Minimální časové rozdíly za hvězdnými týmy Jamajky (26 setin) a USA (43 setin) !!! dávají dostatečnou představu o jaký fantastický výsledek se v úvodu sezóny jednalo !!!! Kvartet ve složeni STROMŠÍK - Veleba-Jirka - Záleský pak ještě v červnu vylepšil české maximum na mítinku v Ženevě, ale ani čas 38,62 s na účast mezi nejlepších16 týmů světa nestačil... I v tomto případě chybělo několik málo setinek....
Plná koncentrace na úspěch štafetového týmu si ale také vybrala svou daň v individuálních disciplínách. Naše jarní příprava v letošním roce směřovala i ke dvoustovce a na dubnovém soustředěni na Tenriffe předváděl Zdeněk v oblasti rychlostní a sprinterské vytrvalosti až neskutečné výsledky: SV 3 x 200 m 8 minut interval: 21,6-21,4-21,1 , SV 3x250 m: 29,2 -27,6-27,4 int 10 min, RV 3 x 150 m 15,4-15,1-14,9 int 10 min, atd atd.... Vůbec jsem nepochyboval, že zejména na dvoustovce Zdeněk brutálně stlačí své osobní maximum, ani tady se naše očekávání ale 100 % nenaplnila. Předlouhý let do Japonska, týdenní následná aklimatizace, předzávodní týden před prvním startem a další týden nezbytné aklimatizace po příletu způsobila téměř 4 týdenní výpadek rychlostní vytrvalosti a pracně nabudnutá forma přišla de facto vniveč. V našlapané termínovce s mnoha individuálními a štafetovými starty už prakticky nebylo možné přitrénovat.....
Zdeněk absolovoval neskutečný kolotoč mítinků a závodů, z nichž se mu nejlépe povedl zejména ten úvodní v Sankt Poelten, kde vstoupil do sezóny výborným časem 10,30 s (w 0,2), pak ale přišel výkonnostní útlum a na mítincích na Odložilově memoriálu, Ireny Szewinské v Bydhošti a Zlaté tretře se prezentoval jen průměrnými výkony, dnes ale už můžu říct, že jsme přece jen byli i v tomto období přinuceni alespoň trochu přitrénovat, poněvadž jsme se koncentrovali na další z vrcholů atletického roku a tím byli Evropské hry v Minsku. Netradiční atletický formát se povedl nejen českému týmu, ale zejména Zdeňkovi STROMŠÍKOVI, který pro české barvy zíslkal 34 z 36 možných bodů. Po celou dobu soutěže prohrál jen jediný souboj a sice až ve finále s Ukrajincem Smelykem (PB 10,10 s), když oba doběhli v chladu (18 C) a protivětru (-0,9 m/s) ve shodném čase 10,44 s !!! Rozhodčí u cílové kamery nakonec určili jako vítěze ukrajinského závodníka, který byl v cíli dříve o jednu jedinou tisícinu sekundy....
V netradičním hodnocení, kdy se celkové pořadí nesmyslně určovalo hned po úvodních rozbězích, skončil nakonec Zdeněk na bramborovém ale fantastickém 4. místě, když na medaili chyběly 2 setiny sekundy. Převeliká škoda, že právě v jeho běhu vál protivítr o síle 1,1 m/s..... Do světového rankingu si ale Zdeněk za čas 10,36 s , připsal fantastických 110 bodů za 3. nejrychlejší čas, ze všech soutěžících a myslím, že tento úspěch doceníme až v budoucích letech....
Po návratu z Minsku se Zdeněk v Česku ohřál jen pár dnů a odlétal na další atletický vrchol a tím byla Světová univerziáda v Neapoli. Bohužel náročný časový program posledních týdnů se promítl v nejméně vhodný okamžik do jeho zdravotního stavu a my jsme byli dokonce v jeden čas nuceni přemýšlet o odpískání celé akce. Den před odletem si nechal Zdeněk ještě aplikovat v Praze u Mudr. Bílkové "kalciovku" a ta jeho stav mimimálně stabilizovala natolik, že do Neapole odletět mohl. Na italském jihu na něj čekala nejen ůmorná a vyčerpávající vedra, ale i nesmírně náročný program. Zdeněk byl přihlášen ke startům na 100 m, 200 m i ve štafetě. V úvodní stovce mu stovku vystavilo semifinále, celkově skončil v nesmírně silné konkurenci (35 sprinterů s PB pod 10,30) na 12. místě, ironií osudu je , že ještě lepšího výsledku dosáhl na dvoustovce, kde za svými zády nechal více jak 30 světových sprinterů s časy pod 21 sekund a nakonec jeho pouť dospěla až do světového finále, kde už zcela vyčerpaný obsadil 8. místo. V semifinále, ale v protivětru -0,6 m/s si stačil nejenže vytvořit osobní maximum 21,06 s, ale mimojiné v přímém souboji vyřadit i jednoho z horkých kandidátů na nejcenější medaili Brazilce Do Nascimenta s osobákem 20,47 s... Škoda, že v době, kdy ještě Zdeněk měl o něco více sil, nepanovaly lepší povětrnostní podmínky, mohli jsme se dočkat i vytouženého času pod 21 sekund. Celkové 8. místo na Světové univerziádě je ale skvělé a patří zcela jistě k nejzářivějším úspěchům Zdeňkovi atletické kariéry.Úspěšné vystoupení na Světové unicerziádě pak umocnilo ještě 6. finálové místo sprinterské štafety, která běžela ve složení Svoboda - STROMŠÍK - Kolarčík - Záleský...
Z Nepaole se vrátil už zcela "vyždímaný" Zdeněk 15. července a už za 12 dnů na něj čekal vrchol domácí atletické sezóny - Mistrovství České republiky v Brně. Dodnes nechápu jak se nám podařilo zcela vyčerpaný Zdeňkův oraganismus zmobilizovat k výkonům, které na brněnském mondu předváděl. Ano jistě rychlý brněnský povrch a ideální klimatické podmínky k tomu rovněž přispěli, ale kdo viděl Zdeňka první týden na tréniku po návratu z Itálie, asi by na něho nevsadil ani ten pověstný groš...
Už v rozběhu mi spadl kámen ze srdce, když Zdeněk časem 10,26 s (+0,6 ) překonal rekord mistrovství a suveréně si zajistil postup do finále. V nejrychlejším běhu české historie bral pak Zdeněk časem 10,17 s (1,6 m/s) stříbro za Honzou Velebou, který vyrovnal časem 10,16 s jeho národní rekord, který zaběhl v loňském roce v Táboře. Třetí doběhl rovněž v osobním rekordu 10,24 s finalista Světové univerziády Dominik Záleský. Plně koncentrovaný Zdeněk ztratil vítězství až v posledních 20 metrech, přičemž ještě na 60 m vedl před Honzou se 4 setinovým náskokem a 60 proťal v neskutečném čase 6,55 (!!) s, jak později vyhodnotil biomechanický rozbor. Je ironií osudu, že Zdeněk prohrál souboj v posledních metrech, kdy v oblasti rychlostní vytrvalosti, naběhal letos jako nikdy předtím. Zdeněk si stěžoval na enormní únavu v závěru tratě, kterou jsme si nedokázali nijak racionálně vysvětlit, nicméně už odvolali jsme očekávaný start na dvoustovce....Dnes už víme co bylo příčinou únavy...
Již dva dny po brněnském hvězdném finále musel Zdeněk vyhledat opět lékařskou pomoc. Na krku mu vyskočila doslova přes noc ohromná boule, kterou způsobil silný zánět slinné žlázy. Příčinou byl kamínek v žláze uvízlý. Nebylo pochyb (a mou domněnku potvrdil i ošetřující lékař), že nevysvětlitelnou únavu posledních dnů způsobil právě on a že i mistrovské finále běžel Zdeněk se silným zánětem v organismu který mu v závěru ubíral tolik sil... Bylo nutné hnis ihned odebrat a nasadit silná antibiotika, start na ME družstev v Bydhošti, kam byl Zdeněk se štafetou nominován, jsme museli odvolat a bylo de facto po sezóně. Navíc bylo nakonec nutno přistoupit i k opertivnímu zákroku a odebrání postižené žlázy. Padla i teoretická možnost startu na MS v Dauhá (časem 10,17 s splnil Zdeněk požadovaný limit ČAS) a poslední týdny jsme věnovali už jen rekonvalescenci. Před operačním zákrokem Zdeněk přece jen ještě k jednomu závodu nastoupil , když počátkem září, obětavě pomohl družstvu Vítkovic k návratu mezi extraligovou elitu...
Po operaci a nutné rekonvalescenci zahájíl Zdeněk koncem první poloviny října opatrně přípravu a každým dnem dělá pokroky. Ztratil hodně na síle a kdo jej pamatuje v jeho "medvídkovském" období, tak by jej asi nepoznal. Oproti roku 2015,2016 byl až o 12 klogramů lehčí, oproti sezóně o 5 kg.... Naším úkolem teď bude co nejrychleji nabrat ztracenou sílu a to nebude snadné, ale věřím, že se nám to povede. Pro příští rok jsme také přehodnotili přípravu, je zřejmé, že připravovat se na halové starty, 100 m, dvoustovku a ještě plnit náročné povinnosti štafetové přípravy zkrátka nelze.....Zatím opouštíme dvoustovku, dál se uvidí po halové sezóně..... Opět jsme se přesvědčili, že nikoho nezajímá, kolik a v jaké skladbě jste měli startů v sezóně, zda jste byli zranění, nemocní...., počítá se jen a jen výsledek na dráze. Vše ostatní je zapomenuto a tak je to také správně. My se ale budeme muset naučit být také trochu sobci a zohledňovat zejména vlastní zájmy. Těch "povinností" kterých jsme v letošním roce vůči jiným subjektům měli, bylo víc než je 25 letý oragnismus vysokoškolského studenta schopný unést. Část jich beru na sebe, kdy jsem neuměl říct důrazné a zřetelné ne, ale už jsem dostatečně poučen a některé chyby už opakovat nebudu.
Příští rok má 3 atletické vrcholy a my bychom byli rádi u všech u toho. Pokud by se to podařilo program nebude o nic méně náročný než byl ten letošní. Březnové halové MS v Číně, Olympiáda v Tokiu a následné ME v Paříži jsou cíle ke kterým se budeme v příštím roce upínat. Do nabitého programu bude muset Zdeněk zvládnout i studijní povinnosti s ukončením bakalářského studia.... Věřím, že si s těmito náročnými výzvami společně poradíme ještě o něco lépe než v roce letošním.
Nejvýraznější úspěchy roku 2019:
HME GLASGOW - 60 m semifinále
HMČR OSTRAVA - 60 m 1. místo, rekord MČR - 6,64
MS ŠTAFET JOKOHAMA - 4 x 100 m 12. místo (Stromšík, Veleba, Jirka , Záleský) 38,77 s ČESKÝ REKORD
MÍTINK ŽENEVA - 4 x 100 m 38,62 s (Stromšík, Veleba, Jirka, Záleský) ČESKÝ REKORD
EVROPSKÉ HRY MINSK - 100 m 4. místo
SVĚTOVÁ UNIVERZIÁDA NEAPOL - 200 m finále 8. místo, 100 semifinále 12. místo, štafeta 4 x 100 m (Svoboda-Stromšík-Kolarčík-Záleský) 6. místo
MČR BRNO - 100 m 2. místo 10,17 s
J.V.1.11.2019
J.V. 1.11.2019
