Jak na sprint a co děláme špatně ??

 

Poslední dny jsou pro nás velmi hektické. Od doby co Zdeněk STROMŠÍK v Táboře překonal časem 10,16 s 8 let trvající český rekord Jana Veleby o neuvěřitelných 7 setin sekundy , stále  u nás zvoní telefony. Nejrychlejší český sprinter historie, týden před domácím šampionátem  ochotně poskytuje rozhovory všem významným českým deníkům, ve čtvrtek kvůli jeho TV rozhovoru musíme do Kladna o den dříve. V bulvárním tisku se dokonce objevily titulky s přehnaným názvem „Český Bolt“. Povím vám tedy co má Zdeněk s fenomenálním jamajským sprinterem podobné a pomůžu si odstavcem z knihy nejlepšího sprintera, kterého tato planeta hostila.

Povídá se, že všichni sprinteři jsou stejní. Proháníme se v rychlých autech a hrajeme videohry. A také hrozně rádi dlouho spíme. Nevím, jestli toto pravidlo sedí na každého běžce na krátkých tratích, ale v mém případě, tento stereotyp pasuje úplně přesně, zvláště pokud jde o čas strávený v posteli“.

Tak a teď už jsem prozradil proč Zdeněk běhá tak rychle…:D  Ale zase vážně. Když se mně někdo zeptá jak na to jdeme, zkouším ve vší pokoře odpovědět. Cest k cíli totiž může být velmi mnoho a já v žádném případě nemám samozřejmě patent na rozum.  To bych si nedovolil. Když už jsem byl ale vícekrát dotázán, pokusím se na stránkách našeho webu Atletiky s radostí zformulovat pár tezí k problematice tréninku sprintu s nejlepším vědomím a svědomím, prodat to málo z mého trenérského umu. Třeba si někdo z toho odnese a pomůže mu to v jeho vlasní trenérské práci, či se dokonce vyvaruje chyb, které jsem při své práci metodou pokus omyl napáchal já :D :D

Pro dnešek začnu trochu všeobecně a sice tématem, které mne trápí v poslední době nejvíc. A to je předčasná specializace u mládeže či dokonce zcela nevhodné vedení tréninku mladých sprinterů. Vidím je na každém kroku. Tak pojďme na to, na úvod trocha teorie..

Rychlost bývá považována za pohybovou schopnost, která je značně podmíněna geneticky a tréninkem bývá nejhůře ovlivnitelná. To ale neznamená, že máme na takový trénink rezignovat. Právě naopak musíme ji  rozvíjet a to už od dětských střevíčků. Je totiž nesmírně důležitá pro všechny atletické disciplíny. Ať už se v budoucnu budeme specializovat na sprinty, či nikoliv, správně vedeným rychlostním tréninkem nic nezkazíte. Nejvhodnějším obdobím pro stimulaci rychlosti je počátek puberty (10-15 let), kdy se formují základy svalových funkcí. Bohužel za doby své trenérské praxe, zejména pak v posledních letech, vídávám na českých stadionech 2 extrémy…

Tím prvním je již ona zmíněná rezignace. Všechny děti ve skupině, a to bez rozlišení dělají náročný a často i specializovaný trénink vytrvalosti či dokonce speciální vytrvalosti. Viděl jsem velmi mladé adepty  královny sportů, kroužit na dráze jeden atletický ovál za druhým. Děti dobíhaly do cíle zcela vyčerpané a po krátkém odpočinku byly svými trenéry nuceni znovu vyrazit na trať v maximálně možné intenzitě. Můžu vám garantovat, že po ročním, takto vedeném tréninku, už z dítěte v budoucnu žádného sprintera nevychováte.

Druhý extrém je sice v dobrém úmyslu vedený rychlostní trénink, který bývá ale příliš častý a hlavně náročný a specializovaný. Brzkou rychlostní specializaci v posledních letech vidíme na každém kroku. Samozřejmě takový typ tréninku vede zpočátku k rapidnímu zlepšování. Jako člověk, který propadl atletické statistice nemůžu nevidět, jak se za posledních řekněme 10 let zvýšila výkonnost českého žactva na sprinterských tratích. Dříve děvčátko, které běhalo šedesát metrů pod hranici 8 sekund, bylo málem přírodním úkazem a takový výkon jí zpravidla garantoval medaili na MČR.  Jen pro ilustraci, tak zatímco například v roce 2007 v halové sezóně uměla šedesátku pod 8 sekund jen 2 děvčata (Kučerová 7,97, Rappová 7,98) o 10 let později to umělo děvčat 6 x více a 5 dívek pokořilo hranici 7,90 !!.) Pod širým nebem je to obdobné: rok 2007 -  9 žákyň proti (!!) 25 dívkám v  loňském roce.

Nemyslím si, že za tento vývoj mohou nadopovaná kuřata jednoho českého velkouzenáře, které mladí lidé tak rádi baští v nadnárodních řetězcích, ani nějaký erudovanější trenérský přístup. Mám za to, že s jinak dobře míněným vznikem všech těch SpS po celé České republice,  došlo u mnohých oddílů k předčasnému speciálnímu tréninku mládeže v ještě větších rozsahu, než tomu bylo v minulosti. Ten sice vyvolá zpočátku rapidní zlepšení a tím mladé sprinterky a sprinteři začnou být považováni za velké sprinterské  talenty, ale vlivem mnohonásobných, v našem případě tréninkových sprintů, dojde dříve či později k „zmrazení“ pohybového stereotypu při běhu, což vytvoří výkonnostní bariéru v dospělosti s následným velkým rozčarováním svěřence i trenéra.

Tím v žádném případě nechci tvrdit, že nejhorší co svému svěřenci můžete přivodit, že jej vytrénujete k žákovskému titulu, či dokonce překonání českého rekordu. Já sám jsem trenérem závodníka, který je dodnes českým halovým žákovským rekordmanem a jako první český žák překonal magickou hranici 7 sekund na šedesátce. Je ovšem také českým juniorským rekordmanem na stovce (10,32) a před týdnem se stal i rekordmanem na této  trati mezi dospělými (10,16 s) . Ve vší skromnosti, snad to svědčí o tom, že se nám se Zdeňkem podařilo odolat nástrahám předčasné specializace a že byl veden správně a ve svých téměř 24 letech má stále schopnost se zlepšovat.

No pro dnešek na úvod to stačí a v příštím pokračování o rychlosti, si řekneme už něco víc k metodám rychlostního tréninku a to jak u mládeže, tak i dospělých.

Do té doby se mějte fajn :)

J.Vlček

 

 

 

ATLETIKA S RADOSTÍ

Mánesova 649
686 01 Uherské Hradiště

: 22864580

Martin Michalský

Panenská 25
466 01 Jablonec nad nisou

Tel.: 608 143 341

Jaroslav Vlček

Mánesova 649
686 01 Uherské Hradiště

Tel.: 775 160 364

Facebook Google+ Youtube
Copyright © Atletika s radostí
All Rights Reserved