Jak na rychlost - 2.díl
Ještě před začátkem podzimní přípravy, jsme na našich stránkách zveřejnili 1. díl seriálu s podmanivým a trochu odvážným nadpisem názvem „Jak na rychlost ?“ Poté co Zdeněk Stromšík překonal v Táboře 9 let starý český rekord v běhu na 100 m o neskutečných 7 setin a stal se nejrychlejším Čechem historie, se totiž začaly množit dotazy, jak jsme k takovému výsledku dospěli, jakou cestou a jakými prostředky jsme rozvíjeli talent rodáka z Poličné u Valašského Meziřičí. Snažil jsem se vyhovět úvodním příspěvkem a k dalšímu se již nedostal….. V září jsem musel v zájmu „duševního zdraví“ odletět poprvé po 11 letech na opravdovou 3 týdenní dovolenou a pod azurovou oblohou slunné Kalifornie jsem se snažil od atletiky alespoň na čas trochu odpočinout. To se povedlo, ale po návratu do Česka jsem skočil rovnýma nohama do „pracovního procesu“ a času již nebylo nazbyt. Teprve nyní, kdy začíná halová sezóna a dvoufázové tréninky již nejsou zapotřebí, zbude trochu času i na věci zbytné. A protože se v zimní přípravě zase objevují všetečné otázky typu „kolik teď ogar zvedá „ povíme si něco metodách rozvoje síly u vyspělého atleta a také o chybách, kterou tato činnost často v naší přípravě bohužel provází….
Větší svaly = větší rychlost ???
Asi nejčastější chyba začínajících trenérů, kterou můžeme v našich posilovnách vidět. Bez posilovny to u sprintu nejde , ale platí - čím větší svaly budeš mít, tím budeš rychlejší ?? Nikoliv a my si řekneme proč.. Věty typu, „jdi do posilky a něco si tam udělej“, případně jdi do posilky a dej si benč, „přemko“, dřepy a leg press, asi tak na hodinku…“ slýchávám bohužel až příliš často. S postupující degradací naší trenérské profese, někteří atleti využívají dokonce „odbornosti“ různých fitnesáků na okresních městech, kteří vyrostli v posledních letech jako houby po dešti, rozumějí samozřejmě úplně všemu, bohužel o atletice zpravidla nikdy neslyšeli a zvesela na atlety, kteří touží běhat čím dál rychleji, aplikují ryze kulturistický trénink. Zkušeným trenérům se omlouvám, že píši takové banality, ale věřte mi, že je to potřeba…. Tak tedy na úvod malinko, ale slibuji opravdu malinko teorie, která je nezbytně nutná k pochopení problematiky…
Svalová vlákna
Ona pověstná svalová vlákna rozlišujeme podle typu. Jejich poměr je dán v prvé řadě geneticky (vícekrát jsem zdůrazňoval, že sprinter se rodí a z jisté materie, bič neupletete – pozor tedy už při výběru, pokud máte ambice, být trenér úspěšného sprintera, nebo sprinterky ), ale do jisté míry i typem sportovního tréninku. Zjednodušeně dělíme vlákna na rychlá a pomalá. Rychlá pak ještě na typ II a a II b a případně přechodná II ab, ale už v tom začíná být trochu hokej, tak si vystačíme s tvrzením, že čím více máme vláken pomalých, tím budeme lepšími vytrvalci a naopak, kdo disponuje větším poměrem bílých vláken, bude mít pro sprinty lepší předpoklady. Nás sprintery tedy méně zajímají vlákna typu I – které se nazývají také slow oxidative, s velkou oxidační kapacitou a malou unavitelností. Ty přenecháme dálkoplazům a běžcům do vrchu, takto vybavení jedinci si jich totiž váží a dokáží je i patřičně ocenit. :)
A co teda ta vlákna rychlá ?? II a a II b a přechodná II ab. ?? S velkou mírou nadsázky, pokud se chcete stát „halovým specialistou s ohromou silou a muskulaturou pak zajisté oceníte vlákna typu II b. Ty jsou předpokladem všech výbušných a rychlostních výkonů jež netrvají déle než 6 sekund. Pokud ale chcete důstojně doběhnou do cíle i příštích 40 metrů, nebo se specializujete na 200 m či dokonce náročnou čtyřstovku, bez vláken II a se neobejdete. Ty jsou totiž potřebná pro rychlostní vytrvalost, jež se vyznačuje převahou anaerobní glykolýzy a kumulací laktátu (tedy to co cítíte v posledních metrech stovky, nebo u výše zmíněných běžců na 200 a 400 m)..
A teď můžeme v rychlosti a zjednodušeně přejít k vyústění dnešní problematiky. O tom jak budete rychlý, rychlejší, nebo naopak pomalý a ještě pomalejší rozhoduje i svalová architektura. Pro rychlostní výkony se jeví výhodnější dlouhá vlákna s menším průřezem, spojená do dlouhých fascií, orientovaných pod nízkým úhlem ve směru vyvinuté síly. Po čistě kulturistickém tréninku, tedy metodou opakovaných úsilí s hmotností cca 75 % maximálního výkonu a vysokým počtem opakování (10-15) ve 4 sériích, vyvoláte pravděpodobně ohromnou hypertofii svalu, což ovšem není příliš vhodná metoda pro rozvoj rychlostních schopností !! Háček je totiž v tom, že extrémní hypertrofie povede ke změnám v již zmiňované svalové architektuře a tyto změny negativně ovlivňují schopnost rychlého pohybu. Jistě jste na atletických oválech pár takových kulturistů, kteří jsou rok od roku větší a po hříchu i pomalejší zaznamenali. :D
No, takže se ta teorie nakonec protáhla… Pokud jste dočetli až sem, tak příště si něco povíme už o tom, jak by takový silový trénink měl vypadat, abychom cílili správným směrem. A slibuji, že 3. díl bude následovat mnohem dříve, než ten druhý. Tak zatím ahoj a příště už opravdu konkrétněji a z praxe. :)
J.V. 10.1.2019
