Atletický cirkus v Lodži !!
Ty dvě polská města od sebe nemohou být odlišnější. Upravená, přívětivá Toruň se svým starobylým městěm a hektická, rozkopaná a chaotická Lodž, jenž se snaží poněkud těžkopádně vzpomenout na svou slavnou minulost. A bohužel stejný a nebetyčný rozdíl byl i v oragnizaci obou mítinků. Zatímco na WAIT v Toruni klapalo vše jak u švýcarských hodinek, v Lodži tomu bylo přesně naopak. A to takovým způsoběm, že už se se na tento mítink s pravděpodobností, hraničící s jistou nikdy v budoucnu nepodíváme.
Proč začínám dnešní článek tak netradičně a nesoustředím se jen na Zdeňkův výkon, jak je zpravidla dobrým zvykem. Navíc hledání "výmluv" není něčím v čem vnímavý čtenář nachází nějaké velké sympatie... Ale nemůžu si pomoci. Být svědkem jak objektivně a na ohromné tabuli bezprostředně prezentovaný ulitý start domácího závodníka R.Olszewského (0,086 s) byl "potrestán pouze napomenutím a to samé se opakovalo dokonce hned dvakrát u jedné z největších hvězd mítinku R.Kiltyho, nejdříve v rozběhu (0,086) a pak i ve finále (0,090) je karikaturou atletiky a dělá z ní ne příliš voňavý cirkus. Notabene, když jsem byl v tunelu svědkem několika nácviků tzv."vpadnutých" startů z pohybu a v duchu jsem si říkal, k čemu to ti chlapci tady nacvičují. Něco takového pamatuji ještě v době dávno minulé, když se pár nepoctivců domlouvalo se startérem, že v jejich dopředném pohybu ze startovních bloků zazní výstřel..... Odvážné tvrzení, nehodné borců, takových jmen, bohužel i s odkazem na loňský rok, jsem si 100 % jist, že se nemohlo jednat o náhodu....
Ale zpátky k atletice a Zdeňkově výkonu. Do ideálu daleko, ale nebyl zlý, celkovému projevu, chybí jen více dynamiky.. V rozběhu se Zdeňkovi velmi povedl první start, který byl však pro ulití Olszewského vrácem (bez vyloučení), druhý již tak dobrý nebyl, přesto si Zdeněk z 2. místa suveréně zajistil postup mezi finálovou osmičku, do které mimo Olszewského postoupil v osobním rekordu i další z Poláků Mateusz Gorny (6,76)
Jen s odřenýma ušima se časem 6,77 s , jako poslední kvalifikoval do finále i jeden z největších favoritů Mike Rodgers..
Ve finále, které se 3 x opakovalo, včetně dalšího ulitého startu Kiltyho neponechal startér napotřetí už nic náhodě a nechal borce ve střehové pozici asi půl sekundy, takže Zdeněk ještě ani nestačil zvednout zadek a zazněl výstřel. V dráze vedle něj běžící Rodgers získal ihned metrový náskok, start se kupodivu vydařil i Kiltymu.... Oba sprinteři doběhli do cíle ve shodném čase 6,66 s vítězství bylo přiřčeno Kiltymu. Na 3. místě časem 6,69 s překvapivě doběhl Polák P.Slowikowski o 4. místo se popral Zdeněk s nejlepším současným Polákem Olszewskim, do cíle dospurtovali ve shodném čase 6,71 s Polák o tisícíny dříve... Zdeněk tedy svedl naprosto vyrovnný souboj s borcem, který o 3 dny dříve v Toruni běžel 6,61 s, za Kiltym, který skončil v Toruni časem 6,60 s 3. se opozdil o 5 setin, stejně jako za Mikem Rodgersem, borcem s osobními rekordy 6,64 s a 9,85 s....
Nicméně přes výše napsané, polské turné nezachytilo Zdeňka bohužel v nejlepším rozpoložení. Příčinu nyní v klidu zanalyzujeme a budeme hledat nápravu a plně se koncentrovat na obhajobu halového mistrovského titulu z loňského roku. Domácí šampionát se koná už za 10 dnů a před domácím publikem, by se Zdeněk zcela určitě rád prezentoval v zářivější formě, než tomu bylo na mítincích v Polsku....
J.V. 12.2.2020
