Na Madeiře vládne spokojenost....

Není už žádným tajemstvím, že  český sprinterský výběr  se na základě loňské výkonnosti kvalifikoval mezi 24 nejlepších štafetových kvartetů světa a počátkem května se zúčastní v japonské Yokohamě mistrovství světa štafet. Deset nejlepších výběrů z "ostrova vycházejícícho slunce" si pak zajistí přímou účast na mistrovství světa v Dauhá, které se letos koná v netradičním termínu na přelomu září a října. A z Dauhá pak vede přímá cesta na Olympijské hry, které v roce 2020 bude hostit hlavní město Japonska Tokio. 

Český štafetový výběr, který v loňském roce na evropském finále postoupil až do finále a který při každém startu útočil na nejstarší český rekord, proto letos přistupuje k nácviku štafet velmi svědomitě. Všichni si uvědomují šanci, která se jednotlivým členům reprezentačního štafetového výběru naskýtá, zvláště po zveřejnění drastických limitů jak pro Dauhá tak i Tokio. Olympiáda se stává pro běžného smrtelníka téměř nedosažitelná a původní olympijská myšlenka se dle mého přesvědčení nezadržitelně  vytrácí a svátek sportu se tak bude do budoucna stávat jen jakýmysi novodobými hry gladiátorů..... 

Ale zpátky k našemu pobytu tady. Na portugalský ostrov omývaný Atlentik nás odletělo z České republiky 10. Ze sprinterů se kterými hlavní trenér Petr Habásko do sestavy počítá je tu Honza Veleba, Dominik Záleský, Honza Jirka a samozřejmě Zdeněk STROMŠÍK. Z Petrovy skupiny se pak soustředění účastní ještě Michal Desenský a Martin Tuček. Na počet 10 doplňuje sestavu Honza Tesař, kterého doprovází otec a trenér v jedné osobě Honza Tesař senior...

Všichni výše jmenovaní měli radost z hladkého přístání na ostrově, protože ranvej letiště ve Funchalu patří mezi 10 nejnebezpečnějších přistávacích drah světa. Extrémnost letiště spočívá ve skutečnosti, že severně od jeho dráhy jsou v těsné blízkosti vysoké skály, přes které velmi často fouká severní vítr, který se o ně rozbíjí a vytváří nad dráhou agresivní turbulence. V období silných větrů je pak přistání na dráze velmi nebezpečné a tak lety můžou pilotovat jen velmi zkušení a řádně proškolení piloti.Velmi krátká dráha s prudkým srázem na bezpečnosti také nepřidá a i když byla po letecké nehodě v roce 1977,  při kterí zahynulo 130 pasažérů, byla  o 200 metrů železobetonovým mostem prodloužena, přistání pořád patří k pořádným adrenalinovým zážitkům :D :D

Ale dost černých myšlenek a zpátky k přípravě. Stadion na kterém trénujeme je usazen do nádherné přírodní scenérie, která patří rozhodně k nejkrásnějším, jaké jsem za mého trenérského působení viděl. Ovál pokrytý mondem je tradičně, jak je na jihu zvykem "vyšisovaný" a hodně tvrdý, ale Zdeněk, který teprve tento týden zahájil přípravu ještě tretry určitě nenazuje. Zatím ještě kroužil stále méně oblíbené pětistovky, ale  průměr časů 1:24 min. ukazuje , že z podzimní kondice neztratil vůbec nic. Kvalitní tempový základ se mu bude v létě na dvoustovce moc a moc hodit...Ostatní borci ze štafety, kteří se nezúčastnili halového ME už jsou přece jen o 2 - 3 týdny vepředu a dnes už dokonce obuli tretry ...  V polovině března, ne zcela běžný úkaz, ale logický.  MS štafet v Yokohamě začíná už za 56 dnů a čeští sprinteři chtějí v květnu v Japonsku uspět !!!!

Z Madeiry J.V. 16.3.2019