Tahle zpráva je pro mně tak zásadní, že si dovolím vše shrnout trošku zeširoka. Když se před několika lety objevila na Střelnici Veronika Milotová ve věku tehdy ještě mladší žákyně, netušil jsem ani v nejmenším s kým mám vlastně tu čest. Verča byla pracovitá, tréninky brala vážně ale v různých chvílích ji omezovaly různé zdravotní potíže.
O to větší překvapení pak nastalo při jejím vůbec prvním Mistrovství republiky žactva v hale. Zde jako naprosto neznámá dívenka překvapila svou odhodlaností a možná až zarputilostí a dokázala zvítězit na trati 300 m. Dalo by se říci snové zahájení atletické kariéry. Všichni jsme pak tak nějak automaticky čekali, že další úspěch budou postupně přicházet.
Nebylo tomu však úplně tak, spíše než úspěchy přicházely různé zdravotní potíže, zranění a znovu nemoci. Když už se zdálo, že druhým rokem v žákyních bychom mohli navázat na zlatý vstup do této kategorie. Přišel měsíc před Mistrovstvím výron kotníku a bylo opět po nadějích.
A tak plynuly dny, týdny...
Postupně jsme však u Verči začal více a více vnímat její zarputilost a touhu po úspěchu. Možná nebyla vždy úplně důsledná, možná mnohdy zaváhala či chybovala, ale její odholdlání dosahovat úspěchů rostlo stále více.
Abych Veronice ukázal opravdovou atletiku a podpořil ji v jejím odhodlání rozhodl jsem se v loňském roce, že se připojíme v zimě k Vlčí smečce a odjedeme společně s nimi na tréninkový kemp do Jižní Afriky. Od prvního okamžiku toto rozhodnutí hodnotím jako velmi dobré. Veronika začala poznávat svět velké atletiky. Připravovala se na stejných místech jako skvělý Zdeněk Stromšík. Zvládla neskutečně těžký trénink v kopcích s vícemistrem evropy na 60 metrů Jánem Volkem. Slyšela pokřiky podpory při tréninku specky od Pavla Masláka, který trénoval na stejném stadionu. Viděla mnohé hvězdy evropské atletiky na stadionu, kde k sobě měli všichni úctu a uznávali jeden druhého.
Poznala také, že atletika umí odměnit - krásné výlety do africké přírody byly odměnou za dřinu.
Po návratu z Afriky mám ve skupině najednou jinou Veroniku než před tímto soustředěním. Její přístup se stal naprosto profesionální. Nebylo nutné ptát se Veroniky na rehabilitaci.... Dokonce, když byli doma nemocní její nejbližší, odstěhovala se klidně na 14 dní k babičce aby se nenakazila. Veronika upravila stravu tak aby zvládla trénink a její tělo dostalo vše co potřebuje.
Přesto v době, kdy naše forma rostla a s velkými nadějemi jsme vzhlíželi k MIstrovství republiky v hale, přišla 4 dny před Mistrovstvím zdrcující zpráva - "Martine jedu z pohotovosti, mám hnisavou angínu" zněla ta slova v telefonu...
Veronika to oplakala, ale již brzy po vyléčení se postupně s ještě věším odhodláním pustila do tréninku. Cíl, který měla celou dobu před očima byl limit na Mistrovství Evropy. Zvládli jsme skvělé jarní soustředění ve Španělsku. Zahájili sezonu osobákem a já jsem věděl, že mohu čekat skvělý výsledek. A včera jsem se ho dočkal.
Veroniko děkuji za něj.
Verča se stala prvním andílkem, který splnil kritéria ČAS pro účast na významné soutěži. V minulosti ani Amča Rappová, ani Klárka Michalská tuto metu nikdy nezdolaly. Byť mnohdy chyběl pověstný kousíček - třeba centimetr.
Samotná účast na Mistrovství Evropy však není jistá ani po včerejšku. Prakticky paralelně se závodem ve Ptuji běžela při druhém ligovém kole Anička Kozlová z Kolína skvělých 56,28. Takže vše nejspíše rozhodne až Mistrovství republiky.