Madeira = společná láska Winstona Churchilla, císařovny Sissy i českých sprinterů....

Zítřejším dopoledním tréninkem pro nás definitivně končí vydařené soustředění na ostrově Madeira. Již ve dvě hodiny odpoledne opustíme překrásný ostrov a po mezipřistání v Lisabonu, bychom měli před půlnocí přistát v pražské Ruzyni.

„Perla Atlantiku“ jak se někdy též tak trochu zapomenutému portugalskému ostrovu přezdívá nás doslova uchvátila. Příjemné klima věčného jara, nádherná a divoká příroda a především skvělé sportovní prostředí, dokonale pofoukalo všechny naše glasgowské šrámy na duši a my se s novým entuzaismem pustili do přípravy. Nic lepšího jsme si snad ani nemohli přát…

Ač Zdeněk teprve zahájil kondiční přípravu, v rámci svých možností spolupracoval s reprezentační štafetou na technice předávek. Do treter na tvrdém mondu jsem jej sice ještě uprostřed náročných kondičních tréninků nepustil, ale předávky při rozklusání i rovinkách dali reprezentačnímu kvartetu novou jistotu. Navíc nepočetná skupina atletů vytvořila na ostrově zdravou partu, tolik potřebnou ke kolektivnímu úspěchu. Cíl pro štafetový kvartet pro příští rok je jasný. Opět útočit na nejstarší český rekord, který je od roku 1972 v držení legendaární sestavy Matoušek – Demeč  Kynos - Bohman a uspět na MS štafet v japonské Yokohamě…

Ke splnění prvního cíle chybělo českým rychlíkům současnosti 12 setin sekundy a dodnes tvrdím, že nebýt smolného berlínského finále, rekord by padl….  Osobně si myslím, že čas v oblasti českého rekordu bude zapotřebí k postupu mezi 10 nejlepších štafetových týmů které si v Japonsku vybojují vstupenku a přímý postup na říjnové MS v Dauhá. To nebude v časném termínu 11-13.května jistě snadný úkol, ale čeští reprezentanti učinili na Madeiře k jeho splnění první důležitý krok. Týmového ducha by mohli vyučovat jako lektoři na některém z podnikových kurzů na téma „Teambuiding“….

Zdeněk hned v úvodním týdnu kondiční přípravy navázal na časy a hmotnosti se kterými končil 10 týdenní přípravu letošní podzim. To je vynikající předzvěst, poněvadž jarní kondice bude velmi krátka, vždyť 8. dubna už odlétá na další ostrov omývaný Atlantikem a sice na Tenerife.  A tady už se budeme věnovat naplno tréniku rychlosti a samozřejmě i nácviku předávek, ovšem již s maximálním úsilím. Slovy klasika „není čas, ztrácet čas“, vždyť MS štafet v japonské Yokohamě začne za 48 (!!) dnů.

Dovolte ještě něco málo slov ke kouzelnému ostrovu, který na mě, stejně jako například na britského premiéra Winstona Churchila, nebo rakouskou císařovnu Sissi tak zapůsobil. Skutečný fenomén je přenádherná příroda. Na chvíli se ocitnenete v jihoamerickém pralese, chvíli ve Skotsku a pak vám ráz krajiny připomíná Nový Zélend. Na pobřeží naleznete přímořská rybářská městečka a dramatické útesy. Vnitrozemí vás uchvátí vysokými horami, které střídají hluboká údolí, jimiž protékají dravé říčky, které se nakonec vlévaji do Atlantiku. Na pracně obdělávaných terasovitých políčkách se nejvíce pěstuje vinná réva, nebo banány..Skutečnou raritou je vavřínový prales, který pokrývá 30 % rozlohy ostrova….

1000 kilometrů od Lisabonu ale  pouhých 500 km od afrického pobřeží najdete v srdci Atlantiku ostrov, který vám vyrazí dech.Pokud máte rádi moře, hory a dobré jídlo a pití, bez nadsázky najdete na ostrově, který se formoval před miliony let formoval sopečnou činností, hotový Ráj na zemi.

Z Madeiry J.V. 24.3.2019