Na WAIT bylo primárního cíle dosaženo, přesto ke spokojenosti zybývá víc než dost.....

Doběhnout ve finále Světového atletického halového turné na 7. místě a přesto nebýt spokojený ?? Ano i to se může stát....

Zúčastnit se poprvé závodu Světového atletického turné v Toruni byla pro nás velká čest. Zvlášť když  startovka hýřila samými zajímavými jmény světového sprintu o obětavých pořadatelích toruňského mítinku se vyprávějí legendy, stejně jako o neskutečné divácké kulise.. Navíc mondo v aréně bývá hodně rychlé a Zdeněk měl po celou dobu halové sezóny stabilizovanou výkonnost (letos již 5 x pod 6,70 s nejlepším výsledkem 6,64 s..).

Pořádný bodový příděl do rankingu (mítink kategorie A) byl též obrovskou motivací, to by ovšem znamenalo v silném startovním poli projít do 8 členného finále. To se nakonec podařilo a přesto odjíždíme z Toruně zklamaní.

Namotivovaný a dobře se cítící Zdeněk nastoupil v rozběhu s Holanďanem, bronzovým medailistou z HME v Glasgow Joris van Goolem, po zranění se vracejícím Britem s nejlepšími PB ve startovním poli (6,47/9,91)  Jamesem Dasaoulem, mimo jiné mistrem Evropy z Curychu, dále 32 světového rankingu Mariem Burkem z Barbadosu, který se pyšní rovněž dvěma skvělými osobními rekordy, navíc dosaženými v loňském roce (60 m 6,55 s, 100 m 9,98). A také s dvojící Poláků. Przemyslawem Slowikovskim (PB 6,69 /10,23 s), kterého Zdeněk v přímém souboji v Ostravě, poměrně výrazně porazil a nejslabším závodníkem ve startovním poli Bartoszem Zelinskim (6,88).

Po mizerné startovní reakci (0,200)  chytil Zdeněk rytmus  až v druhé polovině trati a do cíle doběhl na 4. místě v průměrném a nejhorším letošním čase 6,73, přičemž v závěru mohutně dotahoval ztrátu na Slowikowskoho, který byl v cíli o 2 setiny dříve a Burkeho, který byl jen setinu dříve v cíli než Zdeněk. O vítězství Holanďana nemohlo být pochyb (6,67) , naštěstí favorizivaný Dasaoulo se zmohl jen na čas 6,82 s....

A protože ve druhém běhu ve kterém zvítězil v nejlepším čase 6,64 Ján VOLKO, se na dalších postupových místech seřadili ve shodném čase 6,71 s nejrychlejší Polák současnosti Olszewski, halový mistr světa ze Sopot Brit Kilty a další z borců ve startovním poli, který umí stovku pod 10,00 Američan Bryce Robinson (PB 6,51 a 9,99 s), nikdo rychleji než Zdeněk již neběžel, měli jsme vysněné FINÁLE !!!

 Vypadli tedy horcí favorité na postup a snad i na vítězství Japonec Kawamaki (PB 60 m 6,54), Ghaňan Safo Antwi (PB 6,55) , oba běželi shodně 6,76 s a taktéž rovněž po zranění achilovky potřetí v letošním roce běžíci Španěl narozený na Kubě Yunier Perez, tedy borec s PB 6,49 s , který se ovšem musel v Toruni spokojit jen s velmi průměrným časem 6,87 s.....

Takže ve finále hvězdná osmička s překvapivým postupem, papírově Zdeňka a obou Poláků. A také velkým hřbitovem spolufavoritů na vítězství, tedy těch jmen na které pořadatelé také lákali úžasné diváky a kterí v aréně vytvořili neskutečnou atletickou kulisu.

Jistě uznáte, že se jednalo o ohromnou příležitost nakročit pevně a rázně jednou nohou k Olympijským hrám v Tokiu. Zvláště, když do finále nenastoupil Burke z Barbadosu. V tu chvíli to znamenalo jistých prémiových 70 bodů do rankingu a stačilo "jen" doběhnout v ktrémkoliv čase, který se prezentoval Zdeněk na dosavadních závodech v Ostravě a Jablonci. ... Bohužel nestalo se tak. Stratovní reakce ještě horší než v rozběhu (0,205) i přes volnou druhou dráhu, ztráta kontaktu na nejlepší od samého začátku. Navíc se všichni oproti rozběhům výrazně zlepšili: od vítězného Volka 6,58, přes PB si utvořící van Goola 6,59, třetího Kiltyho SB 6,60, Poláka Olszewskeho PB - 6,61 s.Na 5. místě doběhl Američan Robinson  6,67 s a připsal si 90 bodů do rankingu !!! Na takový, ale i výrazně lepší čas a umístění Zdeněk momentálně rozhodně má, v praxi by to pak znamenalo 1204 bodů, místo "mizerných" 1151 bodů i s bonusem 70 bodů za místo.

Kritikům současného systému tedy jen připomínám, že na mítinku na který se kvalifikujete, nestačí, že hypoteticky si můžete připsat pořádnou bodovou nálož, ale pokud nebude podepřena i odpovídajícím výkonem bude vám to téměř na nic.

Z promarněné obrovské příležitosti jsem byl dlouhou dobu rozmrzelý a náladu mi nespravil ani svělý výkon v podobě světového rekordu teprve 20 letého Švéda Armanda Duplantise. Až později, když jsem trochu zapíjel svůj žal v jednom z parádních toruňských barů a on se svojí maminkou hledal rovněž klid, ale ze zcela jiných pohnutek než já, se mi při jeho vybídnutí, abych si přisedl k nim ke stolu malinko zvedla nálada. Musel jsem vypadat asi hodně nešťastně s výrazem ve tváři, že chci snad skočit do široké a chladné Visly, když v takovém pro něj mimořádném okamžiku, cíti potřebu alespoň slovem utěšit jednoho zklamaného českého bezvýznamného trenéra.  Nebojte se,  dlouho jsem neprudil, po krátkém přípitku jsem se zase ponořil do své hluboké samoty a brouzdal noční Toruní skoro až do časných ranních hodin.....

Co se podepsalo na neúspěchu a proč se tak stalo tušíme a věřte pracujeme na tom. Včetně trenéra, který ubere v počtech, což může rovněž přispět k zybtečnému tlaku na Zdeňkův výkon.... Věty typu "Pojd si to hlavně užít ode mne ale Zdeněk uslyší jen těžko  !!"

Tak nám DRŽTE prosím OBĚMA PALCE, ať už je to zítra v Lodži zase o něco lepší. A díky za vaše ohlasy i přízeň, kterou nám vyjadřujete :)

Z Lodže 10.2.2020 J.V.