Vlčáci v Africe balí pomalu kufry a vyhlížejí halovou sezónu !!

Vlčáci v Jihoafrické republice už pomalu oprašují kufry. Zítra v 18:00 naberou z letiště v Kapském městě směr Vídeň. Na africkém kontinentu na něj čekají poslední 2 tréninky. Včetně těch, které jsou ještě před nimi, absolovovali za 3 týdny  na Kapském poloostrově celkem 28 velmi kvalitních tréninkových jednotek v mimořádně  nadstandardním podmínkách.  Ostatně zázemí  které jsme na samotném jihu měli, bylo nejlepší, jaké jsme kdy zažili a vlastně se nikomu ani nechce na Vánoce odjíždět domů. Kdyby jsme v drahé vlasti neměli příbuzné, asi bychom reálně přemýšleli o prodloužení našeho pobytu. :)

Jihoafrickou republiku si zkrátke zamilujete na první pohled a pro Kapský poloostrov to platí dvojnásobně. Usměvaví lidé , příznivé klima,  nádherná příroda, skvělá gastronomie. To vše vytváří  podmínky k ideálnímu tréninkovému procesu, kdy často úplně zapomenete na tréninkovou únavu, protože na vás útočí stále nové a nové vjemy a přitom tak úchvatné, že se musíte občas štípnout, zda se vám to všechno jemom nezdá. 

I přes nedostatek volného času, aktivní sportovci ve dnech volna stihli navštívít ikonický Mys dobré naděje, Kapské město s nádherným Akváriem dvou oceánů , nebo úžasnou Boulders beah s kolonií 3 tisíc tučňáků, kteří se zde usadili již od roku 1982 a zalíbilo se jim zde natolik, že se kolonie stále rozrůstá.

Později již ve chvílích volna volili raději pasivní odpočinek, nicméně trenér s manželkou a doprovodem stihli ještě návštěvu opravdového nejjižnějšího cípu Afriky - Střelkového mysu, pokochal se výhledem ze Stolové hory, nebo se zúčastnil gastronomických orgií v zapadlé rybářské vesničce Pater noster.  Lepší ústřice a krevety ještě nikdy nejedl... Vychlazené místní chardonay a pohled na bělostnou pláž, které omývaly tyrkysově modré vlny Atlantického oceánu, jen umocňovaly nevšední zážitek. 

Změna prostředí pomohla všem i psychicky. Pracovní objemy na skvělém stadionu, výběhy kopců na hlinito-písčitém podkladu v borových hájích, nebo dokonale vybavená posilovna náročnou dřinu přece jen zpříjemňovaly. Pohledy do trenérských kuchyní kolegů z německé či španělské reprezentace zase v mnohém inspirovali trenéra a minimálně s těmi německými se dobře domluvil a vzájmené rozhovory byli pro obě strany přínosem. Často slyšel od německých kolegů i slovaa chvály na své svěřence a to se pak trenér nadýmal pýchou a byl hrdý na své "koně". Při skvělém projevu Zdeňka Stromšíka při stopadesátkách, které absolovoval tento týden se neudržel ani tak vynikající sprinter jakým je španěl kubánského původu s osobními rekordy na 60 m 6,49 s a 100 m 10,00 (w 9,92) Yunier Peréz a zvědavě se zeptal na naměřené časy. Po jejich oznámení smekl Zdeňkovi velkou poklonu :)

Nedá se nic dělat, vše má svůj konec a my se budeme pomalu loučit. V sobotu ráno přistaneme na vídeňském letišti a rozejdeme se do svých domovů, které už jistě  voní vanočním cukrovím a jsou prosáty sváteční atmosférou. Po zaslouženém několikadenním odpočinku se po svátcích sejdeme všichni se zbytkem týmu v Ostravě a zanedlouho začne halová sezóna, která reálně prověří v praxi naší připravenost. Zatím se můžeme do čím dál víc blížicí se sezóny dívat s mírným optomismem :)

Ze Stellenbosche 19.12.2019 Jaroslav Vlček