V neděli jsme obdivovali úžasnou divokou přírodu i kouzlo levád...

Nedělní volno využili všichni atleti i trenéři k výletu do vnitrozemí kouzelného madeirského ostrova. Cíl naší cesty byl 100 metrový vodpopád v údolí Caldeirao Verde ( česky Zelený kotel). Do místa cíle nás dovedly levády, což je unikátní zavlažovací systém, který zavádí vodu ze severní vlhké části Madeiry na sušší jih. Vodu svádějí z horských jezer a pramenů a přes stavidla a přepady ji úzkými kanály a akvadukty dodávají na plantáže banánovníků, vinice a zelinářská políčka na jižních slunných svazích. Kvůli čištění a údržbě vedou souběžně s levádami chodníčky, jež zavádějí turisty na jinak nedosažitelná místa ostrova...

Ten výlet byl fantastický, i když mě osobně dal hodně zabrat. Ten den jsme nachodili téměř 20 km v členitém terénu, který připomínal zvláště ze začátku amazonský prales a než jsme se dostali k levádám, které vedou v kolmé skále nad hlubokým údolím, museli jsme vystoupat hodně výškových metrů. Dle mé mobilní aplikace to bylo více jak 125 pater. Svého času nejvyšší budova světa Empire State Building jich má "jen" 102 , tak si asi dokážete představit jak mě ta "diresitima" pralesem dala v mé současné "kondici" zabrat. : D :D  Ale nevzdal jsem to a odměnou mi byl pohled do úžasných hlubokých zalesněných údolí.

První levády se budovaly již v 15. století, poněvadž portugalští osadnící brzy zjistili, že na jihu Madeiry , kde panuje příjemné subtropické klima a vyskytuje se úrodná půda, není dostatek vody pro zavlažování. Zato na severu a severozápadě ostrova prší skoro každý den, za celý rok tam  údajně spadne až 2000 mm srážek, a také náhorní plošina a hory, téměř denně v odpoledních hodinách skryté v mlze, překypují vláhou. Příčinou jsou hory, jež se táhnou od západu k východu. Na tuto přírodní bariéru vysokou až 1800 metrů narážejí mraky postupující v malé výšce nad oceánem a hnané převažujícími severními větry, trhají se a uvolňují srážky. Voda, jež spadne na severní úbočí hor, prosakuje hluboko do propustné vulkanické horniny, dokud nenarazí na pevnou skálu, kde vyvěrá na povrch v podobě pramenů. Odtud ji levády převádějí na závětrnou jižní stranu ostrova, kde prší mnohem méně... První levády budovali převážně černí otroci a já vážně nechápal jak se jim podařilo tak důmyslný systém ve strmých skalách bez mechanizace vybudovat.

Ta "naše" leváda protéká přírodním parkem Queimadas a po cestě na nás čekalo několik tmavých a úzkých tunelů. I když jsem si svítil mobilkem, abych na kluzkém a úzkém chodníku neupadl, pořádné rány do hlavy jsem se neubránil. Tak snad se mi rozsvítilo ...

Samotná příroda na ostrově je přenádherná. Říká se, že pokud chcete na rozloze 57 x 22 km navštívít několik vzdálených zemí, jeďte na tento fantastický ostrov omývaný majestátným Atlantikem. Najdete zde krajinu podobnou Jižní Americe nebo Nového Zélendu...

Na pobřeží nalezneme přímořská městečka i dramatické útesy. Většina ostrova má potom reliéf vysokých hor sahajících do mraků a hlubokých údolí, jimiž protékají dravé říčky s vysokými třpytivými vodopády, podobně jako třeba v Brazílii. Ty se nakonec vlévají do Atlantického oceánu.

Náhorní plošiny se jen málo liší od skotské vysočiny. Fialový vřes, mystická mlha a pokojně pasoucí se krávy a ovce. Pokud strmé kopce nejsou upraveny na terasovitá políčka, porůstá je les, tvořený vysokými letitými stromy. Na políčkách nejčastěji rostou banány nebo vinná réva...

Po takovém nádherném výletu byli všichni osvěžení na duchu a pustili se v pondělí znovu do tvrdé práce. Ta se nám zde daří více než kdy jindy. V tomto týdnu máme za sebou již 4 náročné fáze a v úžasných přírodních kulisách, které obepínají nádherný stadion, snad přítomní atleti ani únavu nepociťují. :)

Z Madeiry J.V. 19.3.2019

..