Resorty přicházejí o monopol.....
MONOPOL bývá definován jako jedna z forem nedokonalé konkurence, kdy existuje jen jedna firma na straně nabídky. Může také jít o obecné privilegium, výhradní možnost rozhodovat. S trochou nadsázky se dá říci, že český vrcholový sport tak fungoval po 3 dekády. Osobně jsem jej při každé vhodné a dokonce i méně vhodné příležitosti veřejně kritizoval, protože byl a stále je něčím, co by mělo být dávno již překonaným přežitkem. Své největší opodstatnění a oprávněnost, měl "systém" zejména u chlapců a mužů v době dávno minulé. Celým generacím v časech povinné dvouleté vojenské služby, umožnil pokračovat ve vrcholové sportovní přípravě. Objektivně je třeba napsat, že ona zmiňovaná resortní střediska, prokázala nejen české atletice neskutečně ohromnou službu. Výčet úspěchů na mezinárodních kolbištích je předlouhý a impozantní !! V drtivé převaze se i dnes takováto praxe podílí na přípravě těch nejlepších českých sportovců. Jeden z velkých problémů spočívá ve skutečnosti, že střediska jsou v atletice dislokována jen a pouze v hlavním městě a později narození si dnes již ani nepamatují, že tomu zdaleka tak v minulosti nebylo.
I na tomto webu jsem o této problematice psal vícekrát a protože se nechci opakovat, odkazuji alespoň na jeden článek před 7 lety - například ZDE. Zcela po právu a logicky se i ty největší atletické ikony minulosti připravovaly mimo hlavní město. Jen namátkou, Například mistryně světa z Helsinek HELENA FIBINGEROVÁ či vícemistryně světa Táňa KOCEMBOVÁ -NETOLIČKOVÁ se připravovaly v Ostravě, která má i dnes velmi dobré, ne li vůbec nejlepší podmínky pro přípravu vrcholového atleta. Nebo Karel KOLÁŘ, který si pro evropský titul vícemistra doběhl v roce 1978 dresu Jablonce nad Nisou. Ale to už bych se opakoval.... Právě v Ostravě, ale i Plzní, Brně, Jablonci.... působila střediska vrcholového sportu, kde se připravovali ti nejlepší čeští atleti a atletky. Bez nutnosti opoštět svůj kraj, v regionu ve kterém byly nejen sportovními vzory ale doslova i ikonami atletiky chtivé mládeže. Po sametové revoluci se v atletice střediska paradoxně omezila jen na Prahu a jsem bytostně přesvědčen, že to byla chyba..
Socialismus skončil a paradaxoně nový režim ukotvil pravý opak toho, kam v euroatlantickém prostoru západní společnost směřuje. Ta již dávno není uspořádána tradičně hierarchicky – vertikálně, nýbrž horizontálně jako síť. Hierarchické uspořádání a kolektivistické tendence zůstávají ve svém nejsilnějším formálním vyjádření dědictvím levicových ideologií a totalitárních systémů. Stejně tak ryze technické a materialistické uchopení reality se postupně ukázalo jako zavádějící a svazující lidskou přirozenost. Zatímco moderní západní společnost je individualistická a liberální, v českém prostředí stále ještě slyšíme, že příliš demokracie sportu škodí.... Ale inteligentní sporotvec, nechce být pouhým objektem trenérových ambicí, či bafuňářských potřeb, ale chce se na úspěchu podílet i svým názorem, který dokáže nejen vyjádřit ale i obhájit. Ano vím, model hokejové sborné, kdy vícenásobní mistři světa a olympijští vítězové, byli uklizeni na nějaký kemp za Uralem a jednou za 3 týdny mohli pod přísným trenérovým dohledem zavolat 5 minut domů svým partnerkám a manželkám, byl rovněž úspěšný.... Takové pojetí sportu, je ale zaplaťpánbůh snad již minulostí, i když někde pořád ještě vykazuje značně setrvačné tendence...
Po neúspěšném vystoupení české atletiky na MS v Dauhá a světové pandemii, která ještě zdaleka neskončila, ale zcela jistě mnohé změní, stojíme před novými, odvážnými a velkými výzvami. Nejeví se mi jako příliš smysluplná krtitika všeho a všech, kteří v dobré víře prokazovali v minulosti české atletice nemalou službu. V říjnu, kdy nejlepším umístěním na světovém šampionátu bylo 5. místo Zuzany Hejnové, volali radikálnější kolegové málem po defenestraci celého atletického vedení :) Upřímně, takový požadavek nesdílím, byl by přece jen poněkud nepřiměřený :) Záměrně jsem se v oněch dnech zdržel kritiky, ač jsem byl k ní několikrát vyzván. S cejchem málem zbabělce, jsem nechtěl přilévat olej do ohně a ještě víc zatápět pod kotlem v době , kdy poprvé od roku 1991 se čeští atleti vrátili domů bez jediné medaile.
O to více mne po dlouhém a vyčerpávajícím "boji", kdy i řada mých dobrých atletických přátel prokazovala ať už záměrně, nebo nevědomě jen velmi, velmi malou dávku představivosti, těší zprávy z posledních dnů.
V Plzni se otevírá s podporou města nová atletická akademie, která má zajistit komplexní pojetí výchovy špičkových mládežnických, ale i dospělých atletů, kteří budou schopní konkurovat na mezinárodní úrovni.
No a ruku v ruce s plzeňskou aktivitou se na českých univerzitách rozjíždí projekt podpory sportovně nadaných vysokoškoláků, který je rovněž průlomovým a významným krokem. Výrazně zlepší totiž životní situaci sportovců a umožní jim zůstat u jejich trenéra, v klubu i rodném městě. To co je například zcela běžné v USA a sice, že sportovec po absolovování střední školy dostane sportovní stipendium na univerzitě, se konečně rozjíždí pomalu i u nás !!
Jsem si jist, že česká atletika na podobných projektech nemůže prodělat a měla by jim být nápocná a v co největší možné míře je i podporovat . Ve vlastním zájmu...
J.V. 26.5.2020
